DEN 1 Cesta přes Vídeň

Protože odlet na Mallorcu z Vídně byl v úterý časně ráno, musela jsem noc trávit na letišti. To znamená, že do Vídně jsem se musela dostat hned v pondělí. V pondělí jsem si tedy zabookovala vlak Regiojet s nabídkou dopravy až na vídeňské letiště. Paráda! Zajásala jsem ne na dlouhou chvilku. V Brně jsem nechala auto a pevně doufám, že ho tam po týdnu také najdu, nasedla do vlaku a jela až na zastávku Vídeň - Simmering. Zpoždění vlaku způsobilo to, že na mě nejspíš nepočkal autobus, který jezdí na letiště. Čekám 10 minut, poté se začínám nervózně ptát lidí, nikdo nic neví, tvrdí mi, že autobus Regiojet neexistuje a podobné rady. Na podpoře mi slečna řekla, že můžu lístek maximálně reklamovat a zajistit si dopravu ze Simmeringu sama. Ok. Jenže když já předpokládám, že mě něco odveze na dané místo, zkoumám prostor až tam, nikoliv ne v půlce cesty!

Kdyby mě někdo pozoroval, měl by ze mě určitě velkou prču. No fakt! Já chodila sem a tam, dovnitř, ven, zpátky na zastávku, ptám se jednoho člověka, ptám se druhého. Skončila jsem o ulici dál před Billou, která poskytuje wifi zdarma. Tak jsem stála před vchodem a hledala, kde to vůbec jsem, jak se z tama dostanu na letiště a co je pro mě nejjednodušší. Procházka na vlak mi nevadila, pak už jen 15 minut cesty a byla jsem na letišti. A teď co. Do odletu mi zbývá 12 hodin. Tak sedím tam, sedím tam a zase jinde, nakonec se uchýlím do koutku a vytahuju Maca. Upravuju fotky zákazníkům a neskutečně rychle mi to jde. Měla bych upravovat fotky na jiných místech daleko víc než doma. Zákazníci z minulého týdne mají hotovo a můžou se těšit na svoje fotky. Mám z toho radost i já, že mi to tak pěkně jde. Najednou je půlnoc a já si říkám, že bych asi měla jít spát, protože budík mám na 4.30am. V tento čas se totiž dozvím, na kterém gate mám odlet. Já už si našla ten koutek po kontrole palubních zavazadel, pečlivě kosmetiku v sáčku, vše na svém místě, rychle k vytahnutí. Už jsem trošku expert přes toto. Zpátky k tomu ránu. V noci se budím každou hodinu, protože kolem mě běhají děti, někomu sem tam něco spadne a tak. A taky s nervozitou, že zaspím. Ve 4 jsem tedy vzhůru a pouštím se do úprav dalších fotek. Nejdřív čištění zubů, nějaké ty ranní úpravy a hned zjišťuju velké nevýhody při cestování o samotě. Pořád, opravdu pořád musíte sbalit všechny věci, nikdo vám je nepohlídá, vše taháte do kabinky, mezitím vám seberou místo jiní lidi. No tohle je opravdu otrava. Jak jsem vykládala o tom letištním expertovi, můžu se za něj opravdu už považovat! Já spala na gate 42 a hádejte, kde bylo moje letadlo. Nemusela jsem se hnout ani o pidi centimetr, teda až při nastupování. Při letu nad Evropou jsem upravila další fotky. Při příletu zas kdosi tleskal. Achjo.