DEN 5 Výlet autem na Mallorce
- Evička!
- Sep 12, 2018
- 4 min read
Poslední celý den na Mallorce. Vzbudila jsem se hodně časně ráno. Byla mi strašná zima. Neměla jsem spacák, peřinu, deku, přikrytá jsem byla jediným svetrem, který byl nejteplejším oblečením, které jsem měla v batůžku.
Je mi strašná zima.
Chce se mi čůrat.
Jsem uprostřed města zaparkovaná na parkovacích místech podélně u silnice. Rychle se poupravím a jedu na pláž. Rozmrznout a vyčůrat se. Svůj batoh svěřuji do péče třem dámám ve skvělém věku, které plkají na lavečce hned u veřejné plážové kadibudky. Věděla jsem, že se budu štítit tam batoh položit, natož si ho opřít, zároveň měl dost kilo na to, abych to udržela v rukách a nesedla na tu počůranou plastovou část. Lidem občas věřit prostě musíte. Dámám jsem poděkovala za vstřícnost a pohlídání fotobatůžku, který měl hodnotu bezmála 130 000,- Kč - ano, macbook a foťák s objektivem.
Hledám místo pro snídani. Písek byl všude, mimo písek byl jedině chodník, na kterém chodilo už ráno hodně lidí a hned potom byly pozemky hotelů. Hledám klidnější místo s výhledem jakýmkoliv. Proto plážová tribuna je mým jasným cílem. Snídám koupenou papriku, hummus a kus jakési bulky ze včera. Kochám se výhledem na beach-volejbalové hřiště a pláž. Čekám na Vendu, která má přijet autobusem na ulici vedle pláže. Viděla jsem totiž, že na spolucestovatelské seznamce hledala parťáky na Mallorce a já měla auto sama pro sebe. Tak proč ji nepřibrat na výletík?
Z Port de Alcudia jsme se vydaly směr Pollenca, kde jsme si vyšláply kopeček k hradu. Výhledy na okolní hory, městečko, ze kterého jsme vyšly, spousta zeleně a čistě modrá obloha. Spocené a spálené jsme se bavily, proč jsme každá sama právě na tomto ostrově, našly spoustu společného, mohly si vzájemně povykládat vlastně uplně cokoliv. Prokecaly jsme prostě celý den! Z hradu nad Pollencou jsme si to sešly zase dolů a autíčko už nás vezlo opravdu úzkými cestami. Uzunkými. Směr Fortmentor. Poloostrov s nádhernými výhledy, všude bylo plno turistů, na konci krásný lighthouse (maják), ten je prý nejvíce fotografované místo na Mallorce.
Z lighthousu nás čekala delší klikatá cesta do Sa Calobry, prokličkovat se nekonečnými serpentýnkami v horách dolů a zase zpátky - jen pro fotku, zážitek a vidění vesničky, kde nic není. Ani hezký vstup do moře. Zpátky jsme serpentýnkama projely až podezřele hladce a večer dorazily do města Soller. Pamatujete si ten název? Kdo ano, asi četl moje předešlé dny a má dobrého pamatováka na názvy!
Soller je městečko, do kterého jsem došla první den pěšky a musela se ubytovat v hostelu, který byl přenádherný. Je to město, ze kterého jsem stopovala do hlavního města Mallorcy (Palma de Mallorca), je to město, kde jsem našla na zemi čerstvý výborný citrón, který jsem pak celý snědla na pláži.
No nic, náš cíl sem byl proto, protože Venda si v tomto hostelu zamluvila jednu noc taky. Já ju tam chtěla odvézt a spát někde poblíž. Asi 20 dobrých minut jsme jezdily pořád pořád dokola po městě plné jednosměrek a přikázaných směrů. Pěšky bych tam došla za 5 minut, autem jsme obkroužily celé městečko a hostel stále v nedohlednu.
Dorazily jsme! Parkovat se tam skoro nedalo! Tak jsme si udělaly ještě jeden okruh autem okolo města, protože jsem musela projet okolo hostelu a znovu všema jednosměrkama pokroužit uličkama. Zaparkovaly jsme! Hurá! Venda si hodí věci na hostel a půjdeme na společnou véču. Já si ustelu zase v autě a bude mi hej. Teda moc mi hej nebude, protože v noci bude určitě zase zima.
Je to tu, stárnu. Nebo nevím, jestli stárnu, ale zpohodlněla jsem. Při ubytovávání Vendy jsem se nakonec taky zeptala, zda tam pro mě nemají ještě místo. A měli! Mohla jsem si dat skvělou sprchu po propoceném dni a byla jsem šťastná. Tak krásný a stylový hostel už nikdy v celém životě určitě neuvidím!
Pán nám nemusel říkat kde co je a jak to funguje, protože jsem mu oznámila, že jsem tam už ubytovaná byla. Nechala jsem si peněženku v autě, takže jsem neměla všechny údaje pro vyplnění osoby ubytované, proto zabrouzdal do papírů dva dny starých a našel mě. Měla jsem z toho takovou radost, jako bych měla nějaká privilegia a byla tam jako doma. A to byla moje druhá noc tam! Pán nám sice neukázal, kde je koupelna, kuchyň, záchod, nicméně nám musel ukázat, které postele jsou v tom pokoji naše. Doprovodil nás a mi přidělil nejlepší místo v pokoji. Patrová postel - spaní nahoře, zase ta dřevěná pohodlná s výhledem na všechny, zároveň ale nikdo nedohlédl na mě. Nebo to aspoň budilo takový dojem. Nejvtipnější na tom bylo to, že to byla přesně stejná postel, na které jsem spala před dvěma dny. Zase převlečená, voňavá, čistá a dokonale pohodlná. Takovou pohodlnou postel jsem zažila jen ve Vegas na hotelu. Našla jsem v koutku i moje usušené ponožky, které jsem si prala a zapomněla je tady. Už jsem se s nima rozloučila a ony tam na mě čekaly. Vše je tak, jak má být, ponožky si zasloužily se mnou jet domů.
S Vendou jsme šly na večeři, pizza byla dost blbá, prostě vytažená z mražáku a dost malá, ale měly jsme už takový hlad, že ani jedna neměla náladu protestovat a po sklence vína jsme se odebraly zpátky na hostel a spát.
Comments