DEN 8 - Joshua Tree National Park, California
- Evička!
- Feb 15, 2018
- 4 min read
Můžeme vstávat později! Jenže stejně se budím vedrem a chce se mi strašně čůrat. Se zalepenýma očima pozoruju lidi ve Walmartu, oni pozorují mě. Čistím si zuby, umýváme nádobí, pak jdem čůrat než vyjedem. Ti securiťáci určitě už ví, oč tu běží. Naše dnešní koupelna, no…
Do parku je to opravdu jen 15 minut cesty. Je obrovský pařák, nikde není ani voda.
Joshua Tree park mi připomíná Flinstouny - jak měli všechno ze šutrů, domečky, stoly, zkrátka vše. Joshua Tree park je tedy plný kamení, šutrů, vyprahlého písku, kaktusů a keřů, stromů, park plný i ještěrek a hadů. A hlavně tam není voda. Proto máme snad dost dobré zásoby, které jsme nabrali ve Walmartu v pítku. Ještě před vjezdem do parku navštěvujeme infocentrum, kde kupujeme opět suvenýry, nálepku na moje zadní okno na autě, dostáváme mapu a můžeme jet.
První zastávkou v parku byly záchody. V kadibudkách jsem se bála, že na mě vyleze ze záchodu had. I když co by tam dělal? No ale kdekoliv v té budce se mohl chladit či ohřívat. Pak lozíme po prvních šutrech, které vidíme. Je to jak obroská hrouda kamení, kterou tam někdy někdo dovezl. Lozíme do té chvíle, dokud nevidíme s Terkou prvního hada. Pištění a fakt hlasité vyjeknutí, to by nám fakt šlo. Od této chvilky (takže vlastně hned od příjezdu do parku) už řešíme jen hady. Bacha na skuliny v šutrech, bacha na keře, bacha na úzké průchody kdekoliv. Ok, fakt se s Terkou bojíme. Zatímco Jirka si stále užíval výhledů na poušť seshora ze šutrů, my už si radši jen fotíme selfiečka u kaktusů a divnostromů. I divnostromy šíleně píchají, takže už hledám i náplasti na mé bolístky na roce. Koho by taky napadlo šahat na kaktus?
Hidden Valley - další zastávka v parku. Takový hezký hikový okruh, který si můžete zajít, objevovat krásy kamenů a kaktusů. A hadů. A právě! Když jsme s Terkou vylezly na takovou hromadu šutrů, abychom měly výhled na ostatní šutrové hory, vybíráme pouze velké šutry, kde mám spoustu prostoru. Vyhýbáme se zkušeně škvírám a úzkým otvorům. A tam se to stalo. Slyšíme syčení! Teda Terka to slyšela, když se chtěla vyfotit na jednom šutru s výhledem. Ok to se nám jen zdálo, Terka tam jde podruhé. Syčení slyšíme obě, rychle se tedy Terka odváží skákat na jiný šutr zpátky, nicméně jak se hada obě leknem, Terka při skoku padá, zaškobrtne, flaška s vodou padá do skulinky kdesi k hadovi a ke všemu neštěstí padá stejným směrem i ona. Už přemýšlím co dělat, když někoho uštkne chřestýš. Ihned myslím na infocentrum, kde byly cenné rady sepsány. Pozor na to, že v parku není voda. Pozor na wild life - chřestýče, pavouky názvem černá vdova, škorpiony a jiná hnusná zvířata. Pozor na trny z kaktusů, které nejdou vytahnout z bot podrážek. Díky bohu! Terka to přežila bez jakékoliv újmy! Rychle, přesto s velkou opatrností opouštíme kamennou horu a chodíme pěkně po cestičce a s velkýma okruhama okolo všech keřů.
Potkáváme Čechy. Potkáváme Slováky.
Navštěvujeme Keys View, krásný výhled na Indio Hills, díváme se do nekonečné dálky, kde jsou stále jen hory z písku. Žádné rostlinky. Možná sem tam uschlý keřík nebo malý kaktus. Navíc jsme dojeli na výhled krásně autem, což si nakonec v tento den i pochvalujeme - samozřejmě kvůli hadům. Svoje auto mám moc ráda, nicméně už těch najetých kilometrů bylo přece jen dost!
Jambo Rocks, další velké šutry u kempu, tak velké, že nemají skulinky a hada uvidíte v bezpečné vzdálenosti! Viděli jsme několik šutrů v různých tvarech připomínající lebku, tučňáky, mamuty a bůhví co ještě. Stačí mít malinkou představivost a vytvoříte celou kamennou zvířecí ZOO. Poslední zastávkou v neuvěřitelném parku Joshua Tree byla Cholla Cactus Garden. Všude, všude všude všude kaktusy! Jirka shledává kaktusové dřevo zajímavým a hned máme o další kus dřeva v autě navíc. Samozřejmě bez kůry obsahující trny. Fotíme se u kaktusů, trháme bodliny z bot, opravdu to nejde vytáhnout. Zákeřné kaktusy. Vzhledem k neskutečnému vedru a suchého vzduchu jsme se rozhodli jet k naší základně zvané Walmart (ano stále ten samý co na začátku dne) a udělat si dobrou večeři. Nebo alespoň nakoupit něco k jídlu a napustit i vodu. S Terkou jsme na našich nerozbitelných plastových talířkách vyráběly večeři za jízdy zpět do parku. Chceme stihnout západ sluníčka. Zeleninový salát zvaný Caesar byl neskutečně dobrý. Hlavně božsky šťavnatý po tom vyprahlém dni!
Po západu sluníčka u kaktusů jsme se vraceli zpět k Walmartu, kde jsme chtěli přespat i tuto noc. U vchodu zpíval ten samý bíle vousatý pán se dvěma zapletenýma copánkama (každý pěkně na jedné straně u ucha), který tam byl i předešlou noc. Opět na záchodech při čištění zubů vykládáme zvědavé paní kam cestujeme, z kama cestujeme a kolik dní máme za sebou plus kolik dní nám zbývá. Občas lidi zůstanou hledět a nereagují, možná nechápou. Tahle paní byla jedna z těch, která nám popřála skvělou cestu plnou zážitků. Tak díky!
Mimochodem Joshua Tree National Park je pro mě jedno z top míst celého výletu. Vlastně top místo ze všech míst, které jsem kdy navštívila. Až na ty hady. Nebyly jsme jediné, které jsme slyšeli pištět a utíkat v ten den. A chlapi se vždy smáli! Ale to by je smích přešel, až by se fakt něco stalo. Nejsme hysterky, je to přece wild life!
Comments