DEN 6 - Sequoia park, California
- Evička!
- Feb 14, 2018
- 3 min read
Kemp. Nádherné okolí zajímavé přírody. V noci si povídali kojoti a nebe bylo plné hvězd. Takto se chcete probouzet alespoň každé třetí ráno!
Místo č. 73, na kterém jsme spali, bylo vyhrazeno pro vozíčkáře. No my ten večer trošku nemohoucí a unavení fakt byli. Přísahám!
Ranní horká sprcha mě probrala do krásného a voňavého dne. Sakra ten fén je ale vynález.
Kromě sprchy zahajujeme den i rychlou snídaní, protože víme, že chceme strávit celý celičký den v parku. Napustíme kanistry a razíme pryč z kempu. Nikde nikdo. A my rebelové projeli z kempu bez placení. A té radosti, volnosti, vyčůranosti! Fakt jsme z té rebelie měli radost. Nemalou! Je to něco jak když se rozeběhnete po louce a můžete upadnout do kterýchkoliv květin, můžete ječet, můžete skákat, tančit a veselit se.
Ranní sluníčko v horách nás vítá, park nás vítá, paní u vstupu do parku nás vítá, zatím tu nemáme moc aut, což je super. Všichni vstávají později.
Park je to nádherný, ale suvenýry má naprosto příšerné. Chceme je koupit hned z kraje, protože cestou dál nevíme, jestli se budeme zastavovat ve visitor centre. Projdeme si traily Moro Rock, fotíme se tisíckrát u tunelu vyřezaného pro auta z kmene. Užíváme si čerstvý vzduch na skále, kde pod nama proudí mraky. Jsme na skále vyčuhující nad vším, co se děje dole. Zpátky jdeme lesem, kde se prohání mraky a do toho svítí sluníčko. Pohádkový les. Větší lesní krásu jsem nezažila. Jirka se schovává do všech kmenů Sequioí, do kterých se dalo vlézt. Jsme v nadmořské výšce okolo 2000m. Fotíme výhledy, užíváme si jich, do té doby, než Jirka s klíčema od auta pózuje na kraji skály. Sranda to není, máme jediné klíče a jsme tisíce kilometrů od domova. Tak jo, už bylo více hodin a začalo se to hemžit lidma. Čechama. Uplně všude! Všude! Snad zájezdy! Jak se to tu může tak sejít? A když ne Češi, tak Slováci. U největšího stromu General Sherman se sešlo asi 20 lidí. Z toho 12 čechů, 5 asiatů a 3 nějaké jiné národnosti. Dobře to kecám, ale Čechů a Slováků tam v jedné chvíli byla fakt obrovská převaha.
Sequoia má velmi lehké dřevo, Jirka si kus kůry už sbírá a přemýšlí, jak to dovézt až do ČR. Serpentinkama se dostáváme dále, ačkoliv ne přes celý park. Je to obrovské a to nejdůležitější jsme viděli. Čeká nás cesta směr Santa Barbara. Budeme tam přespávat. Po cestě není nic a nebo jsou všude sady. Spím. Probudím se. Jirka popisuje přírodu, kterou jsme s Terkou prošvihly během našeho snění. Chce se mi čůrat, cesta je šíleně dlouhá, rovná, nic v nedohlednu. Až na jednu vesničku, kde pracovali nějací ropní dělnící bůhví z kama. Myslím, že mexičani. Takoví malí, tmaví, špinaví. A my s Terkou šly na záchod. 2 špinavé záchody v jedné místnosti. A vy tam stojíte uprostřed místnosti a přemýšlíte, který si vybrat, napadne vás spočítat si, který záchod se asi používá méně a pak je to vesměs vlastně uplně jedno. Ty bacily tam běhaly stejně z jednoho na druhý a zabránit jsem tomu nemohla. Mexičani se mohli očima v mém výstřihu utopit. Nedivím se, když měli oči v úrovni mých prsou. Na Terku nečekám, aby mě tak neočumovali. Ale sleduju to z auta. Terčino tělo projedou očima uplně stejně. Rychle startujem a jedem pryč. Je to tam divný. Nechoďte čůrat uprostřed ničeho na benzínce. Vydržte to radši dalších 300 km co pojedete stále rovně! Jirka měl taky zážitek ze záchodu, Pisoár měli na zemi, nikoliv zavěšený tak, jak je tomu normálně.
Pustina. Všude jen sjeté pneumatiky. Tisíce pneumatik na rovné vyprahlé cestě směrem na jih. Do Santa Barbary se jede přes Santa Mariu. Rovná cesta unavuje Jirku, tak se střídáme. A opravdu přísahám, kdykoliv jsme se během cesty vyměnili, já řídila za tmy, v horách, samé zatáčky, srnky a bůhví co ještě. Fakt zákon. Murphyho. V Santa Marii nás čeká velký nákup. Do kempu, který jsme našli už dříve, ale nenašli rezervace - pokud mi Jirka nekecal. A pak se ztratil signál v horách. Kempujeme. Vaříme těstoviny s vajíčem, sledujeme sousedy, co si z korby trucku vytahnou hrabě a první si pod stanem pozemek krásně urovnají. Vypijeme víno a spokojeně jdeme spát. V těchto kempech máme se sprchou smůlu, stejně tak i s normálním umyvadlem. Umývat si zuby u umyvadla vedle veřejného záchodu už nikdy nechci. A co teprve umývání nádobí? Hned po vyčištěných zubech usínáme, máme toho cestování v autě docela plné kecky, fakt to zmáhá! A navíc budík máme na 6, ať to dál zas stíháme. Vždyť ještě nejsme ani v polovině cesty našeho velkého "West coast USA" tripu.
Comments