Summa summarum - December 2017
- Evička!
- Jan 23, 2018
- 5 min read
Babička by ze mě měla radost. A já ze sebe radost mám!
Slováci pořádali letos celkem dvě hodně povedené akce z celkových dvou, kterých jsem se zúčastnila.
První byla katarinská zábava, kvůli kterým jsem si koupila šaty. Výstřih se mi zdál sice docela velký, ale výstřihy byly povoleny, tak proč ne.
A proč by ze mě babička měla radost? Chaloupky z perníku mají úspěch i v Kanadě.
Druhá akce, které jsem se na konci roku zúčastnila, byly vánoční slovenské tradiční trhy s příchodem Mikuláše. Prodávala jsem chaloupky. A i když jen za symbolickou cenu, udělala jsem něco pro slovenskou kulturu v Kanadě, podpořila tím dění a kulturu v Calgary a zároveň se zabavila zase něčím jiným než prací, televizí, horama a tak. Člověk potřebuje trochu změny.
Ke konci roku jsme se s holkama rozhodly se sebou něco udělat. Fitko jsem přes léto nenavštívila tolikrát, jak jsem si původně představovala, tak to musíme rychle dohnat. Ve fitku je i in-body měření, takže vím to obrovské procento tuku v těle. Naštěstí ten tuk je hlavně v prsách a klukům to tak moc neva. Haha. Né prostě musím hubnout. Pupek musí pryč a celulitida taky! Během měsíce jsem zhubla pár kilo tuku a přibrala něco na svalech. Krásný a vcelku rychlý začátek. Jenže proč se tohle děje před Vánocema? V Česku sice o Vánocích nějak nepapám, zato tady si dopřeju nějakou tu čokoládku, když jsou ty Vánoce. A tak od ledna začínám znovu. Snad ne od váhy, se kterou jsem začla v listopadu.
Aby nebylo málo pohybu, rozhodla jsem se koupit si lyže a permanentku. Nevím jestli jsem se zmínila už v předešlém článku, nicméně lyžovat budu jezdit do hor často. Aby se mi ta cena seasonal passu vyplatila. A je to hoďku od baráku, takže nemám výmluvy! Leda jen takové, že nebudu mít dostatek volna od práce.
Během posledního měsíce v roce 2017 se mi střídaly nálady jako o život.
Abych pravdu řekla, z Kanady se mi nechce. Byla jsem na skvělých výletech, fakt skvělých. Od léta mě to výletování bavilo čím dál víc. Podala jsem si žádost na další víza, která by mi umožnila tu být další rok. To znamená jela bych v květnu na svatbu nejlepší kamarádky a pak zas zpátky sem. Je to tu fakt boží. A léto je krátké. Zima sakra dlouhá! I když si užívám zimy co to jde, léto je k nezaplacení, dá se vylézt skoro jakákoliv hora, dá se kempovat, grilovat, scházet se venku a kecat u ohně do aleluja. Jenže první losování víz, mě nevybrali a hned mi bylo do breku. Upřímně, do breku mi bylo pokaždé, když jsem byla sama. To znamená zejména v autě. Na každém semaforu, když jsem čekala na zelenou, se mě zmocnila ta divná nálada. A co teprve když to bylo na semaforu, který byl orientovaný na takovou stranu, že jsem viděla večerní osvícené Calgary orámované mým předním oknem auta s prasklým sklem. Probrečela jsem i celou večerní směnu v kavárně a ani sebevětší drhnutí podlahy a leštění skleniček mi nepomohlo to zastavit. A jak už to tak bývá, psychickým stavem se dá krásně ovlivňovat fyzické pohodlí. Takže s tímhle vším jsem lehla do postele, jak už je to ve zvyku - opar mi zdobil rty a já fakt neměla náladu se ani upravovat do práce. Teda né že bych už od léta chodila do práce odmalovaná, ale chodím. Drcek/drdol či hovno na hlavě (každý temu říká jinak), vyčistit zuby a jsem ready do práce.
A další událost, kterou jsem musela zdolat i přes všechny chmury, byla opět narozeninová oslava, kterou jsem fotila Indům. Kdo si čte moje články pozorně, tak ví, že jsem už na jedné takové oslavě byla. Bylo to moje první focení v Kanadě, kdy jsem fotila ročního chlapečka jedné indické rodiny. A teď měl oslavu prvních narozenin jeho bratranec. Takže jsem se vlastně vrátila o rok později do té samé rodiny. Bylo to skvělé, babička obou vnoučků vypadala uplně stejně, měla snad i stejné oblečení. A usmívala se uplně stejně. Indové jsou strašně chaotičtí. Znám to už z práce, protože mě zaměstnávají Indové. Ale oslava narozenin, to je akce, na které moc nechcete být, když se necítíte zrovna dvakrát nejlíp. Na druhou stranu jsem byla ráda za rozptýlení. Tolik chaosu, lidí, dětí, že nebylo možné udělat ani jednu fotku vklidu s úsměvy. Nehledě na to, že oslavu ročního chlapečka naplánují na 5pm, večeři na šestou a krájení dortu na 7pm. Samozřejmě se značným zpožděním, jak už to na oslavách bývá. Takže chudáček Aazz si neužil ani minutu své oslavy, protože byl utahaný. Všude slzy nebo zamračené fotky. A pak ti rodiče budou chtít fotky usměvavé. Vsadím se. Je to všude stejné, jak v česku, tak tady. Nekouzlím. Nedělám zázraky na počkání.
Ten den jsem fotila i Tobiho, mého oblíbeného zákazníčka, který má na facebooku vždy velký úspěch. Je to strašný roztomiloušek a myslím, že jsme čím dál větší kámoši. Jsem pyšná teta, která mu udělá vždycky co nejhezčí fotky, když tak rychle roste!
Předvánoční nálada na mě nějak nedošla, ale lístky na Louskáčka už byly dávno koupené. Těšila jsem se jako malá! Šly jsme s Leňou, se kterou jsem pěkně dlouhou dobu uklízela (a do teď mi ty naše společné uklízecí čtvrtky chybí) prvně na kafe. Ať pokecáme, ať si postěžujem, ať se vypovídáme z těch nálad. Ať je nám hezčeji, ať se podpoříme. Bylo to fajn a ráda jsem ji po dlouhé době viděla. Protože ať řeknu cokoliv Lenči, vždycky mi to přijde jako terapie. A terapii kávou jsme usoudily, že se máme vždycky skvěle tam, kde jsme, protože kdyby ne, už dávno bychom utekly za něčím lepším. A tak ať si čas plyne jak chce. A události taky. Louskáček byl boží! Hned se mi zastesklo po baletním dětství, po paní učitelce ze ZUŠky, zastesklo se mi po baletu v Brně, na který jsem chodila na výšce. Kdyby to tu nebylo tak drahé, hned bych chodila na lekce zase. I když jako baletka nebudu vypadat jako nikdy, je to dokonalý pohyb, který může holka kdy dělat! Nádhera!
Kromě Louskáčka mi vánoční atmošku naladilo hodinové ježdění po Calgary se Zuzkou. Hledaly jsme ozdobené baráky a hodnotily, který je nej a nej. Rozuměj nejhorší a nejlepší. Ty lidi si před a na barák naplácají fakt všechno. Ty americké filmy nekecají. Fakt ty výzdoby ty lidi mají. Mazec.
Pár dní před Vánocema mi došel balíček z Česka. I když jsem si koupila už vlastní dárek - objektiv za $2500, daleko víc mě zahřály dárečky z balíčku. Med, slivovice, kalendář na další rok, blbinky, zabalené dárečky. Radost mi to udělalo obrovskou. A načasované to bylo víc než skvěle. Nemusela jsem netrpělivě a dlouho čekat, co je zabaleno v dárečkách. Čekala jsem jen 3 dny a pak už byl Štědrý den.
Vánoce za dveřma!
Comments