DEN 5 , pobřeží Kalifornie
- Evička!
- Nov 28, 2017
- 2 min read
Ráno máme na seznamu nákupu led a chleba. Jirka vaří vločky a čaj. Sotva dopiju čaj, už je uklizené auto, nachystané na cestu do Tesly. Jirka se těší jak malej, to je samozřejmý. Neskutečně obrovské parkoviště před Teslou je plné. Ani v nákupních střediscích není tak obrovské parkoviště, rozhodně ne celé plné aut. Postupně vždy čekáme na nějakého člověka jdoucího ke svému autu, nenápadně ho pozorujeme. Většina jsou to mladí kluci nesoucí na prsou znak Tesly. Kluci z výroby. Nejspíš. No jo, jenže oni nejdou s autem ani náhodou odjíždět. Oni tam chodí spát! Tak možná proto je parkoviště tak plné. Jestli v těch autech zaměstnanci spí hodinku mezi další směnou..? K našemu štěstí jsme zaplnili parkovací místo hned u vchodu. Jakmile před Teslou odjede jedno auto, třetí už nemá šanci, protože druhé kolemjedoucí ho hned zabere. Jako boj o přežití, dobrou půlhodinku jsme se na parkovišti motali. Motali jsme s tam kvůli tomu, aby nám vevnitř řekli, že prohlídky výrobou nedělají. Ale jsme alespoň v showroomu. Prohlížím si SUVčko a sedana, přemýšlím, co by se mi víc hodilo. No SUVčko vyhrálo. Stojí $115.000. Nějak moc mi to upřimně nepřijde, ale všem je jasné, že z Tesly odjedeme opět mým Pontiacem. Vtipkujeme o výměně auta, zůstane to samozřejmě jen u vtipů, následných otázek z kama jsme dojeli/přiletěli. Vykládáme náš trip. Máme před sebou ještě necelých 20 dní cesty a čeká nás toho spousta.
Je na čase opustit velkoměsto a prohnat se silnicí č. 1 po kalifornském pobřeží!
Jedeme, užíváme si výhledů, sem tam někdo usne, sem tam se projdeme, vyfotíme u mostů, potkáváme stále ty samé lidi, přece jen se zastavujeme na stejných hezkých místech. Počasí nám uplně nepřeje, to znamená - není modrá obloha. Kromě modré oblohy nás štve ještě jedna věc. Cesta je v polovině pobřeží zavřená. A dostanete se zpátky jedině tak, že se otočíte o 180 a fičíte si to zpět. Spí všichni kromě mě, řidičky. Čeká nás tedy přejezd do Sequoia parku. Nebo alespoň co nejblíže!
Vzhledem k naší každodenní vytíženosti opět nevíme, kde budeme spát. Jirka najde nějaký super kemp, nicméně pozdě. Kdo by taky čekal změnu plánů, že se budeme muset takto vracet a změnit plány? Kemp Horse cosi se zdá být ideálním nápadem pro naše přenocování. Nevíme, jestli tam budou brány, jestli se tam bude dát rozumně přespat, jestli bude kemp plný, kde bude a tak. Dojeli jsme do kempu za tmy. Takže jsme neviděli ani na krok, ale mělo by být v okolí jezero a v pozadí hory. Prý. Podle mapy. Kemp je naprosto vylidněný. A my máme prvotní radost, jak jsme se dovnitř dostali takto večer bez zmatků a komplikací. Hledáme místo, samozřejmě co nejblíže ke sprchám a záchodům. A hele! Místo č. 73 se jeví jako ideální. Pergola s posezením, u něj parkovací místo, místo na oheň, hned přímo u zděných budek s elektrikou, záchodama, tekoucí vodou, sprchama, zrcadlama. Juch!
Nadšení místem se bavíme o programu dalšího dne.
Moje poznámka pod čarou:
Mám tu v bloku na konci tohoto dne ještě dvě odrážky:
Všude zelí, jabloně, krásná kopcová příroda podél dálnice.
Řídím v 7proudové cestě
Nevím teda, k čemu to přiřadit a za jakého stavu jsem tyhle dvě poslední odrážky psala, každopádně jsem si to asi chtěla zapamatovat, takže je škoda si to sem nepřipsat.
Comments