I love San Francisco! (day 3&4)
- Evička!
- Nov 14, 2017
- 5 min read
DEN 3
Ráno nás budí vysavač listí a odpadků na parkovišti. Ani už nevím, jestli soused v karavanovém autobusu vypnul klimu nebo ne. Ten zvuk vás chvilku ruší, potom je to vaší ukolébavkou, pak už to nevnímáte. Vaříme si čaj a ovesnou kaši na snídani. Walmart má hezkou koupelnu, čistíme zuby, sníme snídani a můžeme jet.
Dnes nás čeká cesta Ridden - San Francisco.
Cesta dlouhá pouhé 3 hodinky. Všude je vyprahlá žlutá tráva, kopečky tu jsou jako z pohádky, dokonalé místo na focení. Až někdy budete chtít jinou přírodu, rozhodně můžeme vyjet do San Francisca na výlet. Já tu přírodu vnímám tak nějak obrázkově. Tamhle vidím děti, tamhle zas těhulku. Trošku postižení - zpět k výletu. Od vytoužené fotky cíle - Golden gate bridge - nás ještě zdržela krásná milá procházka. Konečně po třech dnech v autě můžeme chodit a protáhnout se. Natankujeme opět plnou nádrž a procházíme se Muir Woods. Říká se, že třetí den každého výletu je nejnáročnější. Možná jo. Nervy při parkování to pro někoho byly opravdu velké, pro někoho byly větší nervy to, že nebyly otevřené záchody před vchodem do parku. Dáváme si ještě malý sandwich s tuňákem, který nám našim skvělým otvírákem nejde otevřít. U vchodu si půjčujeme fixu, abychom mohli podepsat pass do všech národních parků, který jsme si půjčili. Po skvělé procházce jsem řídila serpentinkama, úzkou cestičkou nahoru, no uplná Hawaii. Kdyby mi někdo ukázal záznam této cesty, neváhám a řeknu: jé, to bylo boží na Hawaii! Jirka usíná hned při prvním čekání v koloně kvůli rekonstrukci silnice.
A Golden Gate bridge! Nádhera, nikdy jsem nevěřila, že bych se sem podívala! Na mapě ty campgroundy, kde jsme plánovali dnes spát, vypadají dohledatelně a jasně. V reálném světě je tomu jinak. Buď vše zavřeno nebo jsem ani nepochopila, kama by se tam dalo dostat. Nevadí. Fotky s mostem máme, tak se na něm projedeme, ne? Je tu určitý poplatek za průjezd, ale vůbec jsem ten systém nepochopila, tak jsme to prostě projeli. Nebudeme se zdržovat nějakýma maličkostma, když tam nemají ani závory, ani slušně napsáno jak a kde rychle platit. Jedeme z druhé strany na Baker beach. Dlouhá písčitá pláž vhodná pro běhání se psem, krásné místo, málo lidí a v dálce most, víc zespoda, z druhé strany. Blíží se bouřka. Jenže my stále nemáme místo, kde budeme spát. A chceme se umyt. Tak dlouho se rozhoupáváme, až to dopadne tak, že se u pláže u jednoho malého kohoutku umýváme, navzájem si držíme kohoutek, protože sám nepoteče. Mezitím si vystřídáme naši veřejnou sprchu s černochem, který má na sobě helmu, umývá si nějaké věci a skládá si tam opodál spacák. Jsou tu divnolidi. Ale nevím, jak vypadáme my, když tam pobíhám v kalhotkách s mokrou hlavou v bouřce. Ono jsme se vlastně ani nemuseli tak moc snažit to mýdlo smýt, protože se o to postaral déšť. Zapadá sluníčko, romantika jako blázen, v kalhotkách fotím vše možný, nechci si namočit pár věcí, které s sebou na ten měsíc mám. Však je to jak plavky.
Immigrant Point Overlook. Jak trefné. V lijáku vaříme. Míchám vajíčka na pánvičce oprostřed auta, Jirka mokne a sleduje těstoviny. Terka krájí zeleninu. Taky uvnitř auta. Tak přemýšlíme, jestli na tomhle imigrantském místě můžeme i spát, ale je to moc blízko silnice. Našli jsme tedy parkovišťátko, kde nikdo nebyl. Našli jsme tohle místo v jednosměrce, takže ani moc aut neprojíždělo, obzvlášt v noci. Parkoviště u pláže se na noc zavíralo, tam jsme zůstat nemohli.
Minimálně půl noci byla bouřka, ale o to se krásněji spalo.
DEN 4
6:30 budíček.
Policajti mi klepou u obličeje nalepeného na okýnku u přední sedačky, která je mou postelí po celou dobu výletu. Prý už se rozednívá a bylo by vhodné vstávat.
Přeskládáme pár věcí a sjeli jsme k pláži zpátky dolů. Super stanoviště, víme, že tam máme zdroj vody, záchody, krásný výhled a pohodičku.
Lidi běhají na pláži, psi běhají proti vlnám, ranní oranžová obloha mě nutí neotáčet hlavu jiným směrem pěkně dlouho. Snídáme tousťák, fuj hnusnej tousťák s vajíčkama. Třetí “kritický” den jsme přežili krásně, jen ten čtvrtý den, naštěstí hned ráno u toho samého kohoutku na pláži, u kterého jsme se včera v bouřce umývali, jsme zjistili, že se nám vylil celý jar do šuplíku s nádobím. Bylo to nekonečné mytí nádobí. Všude jar. Mezi jezením, pitím čaje a umýváním nádobí kupujeme parkování ve městě a upravujeme se v okýnkách auta sloužících jako velké zrcadlo.
Uličky San Francisca. Všude kopce. Na každém rohu jiný domeček. Na parkoviště dojedem bez nehod, jen malé nedorozumění máme s pánem z budky u parkoviště. Prý nemůžeme naším caravanem zaparkovat. Parkoviště není pro velká auta. Naše auto není tak velké a vidím, že na parkovišti jsou samý SUVčka. No sorry, tohle nevzdáme a navíc v aplikaci už platba proběhla. Dokazujeme tedy pánovi v budce, že na výběr mezi car/van/SUV nebylo. Vyhráváme. Parkuje naše auto u pomalované zdi, na zadním kole nechá klíče, kdyby náhodou potřeboval přeparkovat a my se můžeme vydat do města.
Po Market street jsme potkali milion bezdomovců a podivínů, hledáme ale nějaká dobrá místa, co tu chceme vidět. Smrad trávy. Na to jsem už docela zvyklá z kamakoliv, tak mě to ani nepřekvapuje.
Konečně jsme našli trasu Cable car, staré šalinky, které sloužily jako atrakce pro všechny turisty. A vedle je Sephora. Porovnávám cenu parfému v Kanadě a tady. Asi stejný, neušetřím. Mezitím jsme si vystáli řadu na Cable car a už si to frčíme příkrýma uličkama k Pier 39, asi nejznámnější molo s obchůdkama, suvenýrama, blbostma, hezkou atmosférou, které podtrhovaly žárovky a sealové opodál. Pardon, musím to najít v překladači: seal = tuleň.
Tady u pobřeží vidíme opodál Alcatraz, cítíme moře, rybinu, občas turisty. Zpátky si to už kráčíme pěšky přes Lombart street. Z uliček jsem nadšená, tolik krásných míst k focení, dokonalost! Tohle město mě naprosto uchvátilo. A taky uhnalo. Ty kopce jsou v tom vedru na zabití. Na jedoucí Cable car čekáme na každém rohu uliček kvůli fotce i kvůli videím. Hledáme zajímavá místa, jdeme okolo katedrály, v China townu si uvědomíme, že máme hlad, tak se chvilku “trápíme” hůlkama a předvádíme se, kdo s tím umí jest líp. Dragon gate, milion blbostí, mramorový klavír, dřevění lvi ke vchodu vašeho domu, umělecká galerie s díly, které nepochopíš, samý kýč, delfíni, mé nepochopení těch všech věcí, muzeum zmrzliny, turisti, místní obyvatelé a všude street art, který už chápu trošku víc. Street art je tam všude boží, častokrát má vtip, častokrát to vypadá jen hezky. Jestli se do San Francisca podívám znovu, určitě si najdu předem nejzajímavější street arty a dám si běh skrz město jen díky nim.
Vracíme se na to samé místo. Ok, v Sephoře si kupuju ten parfém. Stejně bych si ho někdy koupila, tak radši hned, ať mi to neleží v hlavě celou dovču. A chci boty, když už jsme v té levné americe! Jirka nám odbíhá za nějakou slečnou, prý kámoška. Nám s Terkou to vyhovuje, kecáme, procházíme se obchoďákem, kde mají jezdící schody do zatáčky a máme hodinku k dobru se dostat na parkoviště, které se v 6pm zavíralo a my samozřejmě museli pokračovat dále v cestě.
6:05pm. Parkoviště poloprázdné, Jirka nikde. 6:10pm uf, asi se to tu nebude zamykat. Nevím už přesně, kdy Jirka došel, ale jeho nálada za to stála. Rozjařený po pivečkách, úsměv od ucha k uchu a my jsme s Terkou taky dobře pokoupily. Kromě toho mého parfému jsme si totiž koupily víno. Nejlepší a zároveň společný kup na dlouhý večer s přiopilým Jirkou v autě!
Tímto náš den ale nekončí. Jeden úkol jsme ještě nesplnili. V hotelu Comfort Inn, ve kterém byli před týdnem ubytovaní kamarádi z Calgary i s rodičema, jsem měla vyzvednout 2 knížky, průvodce, které tam zapomněli na pokoji. Nedohledali jsme nic, i přesto, že jsme našli i přesnou rezervaci, kdy tu spali. Tudíž bylo vyloučeno, že bych se dožadovala knížek v jiném hotelu. Neúspěch nás nevyvádí z míry a z Oaklandu jedeme jižně do San José, kde už máme vyhlídlý Walmart, u kterého přespíme. Víno je darem od boha, já po pár nocích v autě vymyslela, jak dokonale zastínit přední okna, zatímco Terka s Jirkou bezpečně zatemnili zadní část auta. Tma i na osvětleném parkovišti? Ani netušíte, jakou radost vám na cestách dělají tyhle maličkosti.
Comments