Jasper National Park July 6-8
- Evička!
- Jul 19, 2017
- 4 min read
“Viděli jsme medvěda!”
“Ukaž prstýnek!”
A v mžiku jsme byly doslova nasrané obě dvě.
Já tu v Kanadě bydlím od října, jezdím křížem krážem po horách, nikdy jsem neviděla medvěda a chci ho vidět! Samozřejmě z auta. A Peťka si přijede na 2 týdny na dovču a vidí ho dřív jak já? Nepřipadá v úvahu, určitě si medvěda spletla s krávou, krávy jsou tu v Kanadě mimochodem určitě spokojenější než v ČR, jak výše zmíněná kamarádka uvádí nahlas a hned několikrát během výletu.
No a teď ta druhá věta. Jak já na druhé straně zeměkoule můžu tušit, že má na prstu moje nejlepší kamarádka zásnubní prstýnek? Ono totiž zásnuby, které se udály v USA, byly prozrazeny pár smskama pouze do rodinného kruhu, aby nám ostatním to mohla říct osobně. Ale rodinný kruh, to je u nás celá dědina. Vždyť odmalička tam všem říkáme teto či strýcu, takže proč když to už během prvních pár dní věděla celá dědina, tak bych to neměla vědět já?
No upřimně, Peťka nečekala, že jejich novinka obletí tak rychle svět a rovnou dvakrát přes půl zeměkoule. Tedy USA-ČR-Kanada.
No. Chtěli jsme jít brzo spat, ale moc to nešlo. Vlastně téma, které jsme v říjnu při mém odletu nedokončily, jakoby jsme hned dořešily a jen volně navázaly na další věci, co potřebujeme probrat osobně. Nikdy by nikdo netušil, že jsme se půl roku neviděly. Připomnělo mi to každý náš společný návrat k sobě s Miškou, spolužačkou ze střední, se kterou jsme se nějaký ten čas neviděly a i po dobrém půl roce jsme si užily každý moment, který jsme trávily spolu. A nikdy jsme nezavřely pusu. A tak si ten výlet musíme užít teď naprosto stejně a doslova, protože já vůbec netuším, kdy se zase znovu uvidíme. Možná taky až těsně před svatbou…
První den nás čekalo několik stovek kilometrů, tedy Calgary - Banff - okolo Lake Louise až do Jasperu. Tedy něco přes 400 kilometrů. A to není jen tak, po cestě nás čekalo totiž několik zastávek.
V Lake Louise se nedalo i s mou flegmatickou povahou stát v koloně ani 5 minut, takže jsme to otočili a jeli okamžitě pryč a dál, na další zastávky, kde alespoň není tolik turistů. I když i tak jsou prázdniny a všude bude lidí plno.
Peyto lake s nádhernou barvou a nenáročným výstupem na výhled, Athabasca Glacier, u kterého jsme se na chvilku trošku schladili, jinak bylo šílené vedro. Sunwapta falls, u kterých jsem si rozbila koleno, protože já padám jedině bez ruk. Ruce totiž chrání 3x dražší foťák než koupené auto tady v Kanadě. Takový mám krásný instinkt, aby se foťáku nic nestalo. Nemám chodit s rozvázanýma tkaničkama!
Blíží se večer, my máme zase hlad, cesta byla docela dlouhá, ale hlavně jsme vyjížděli později než bylo očekáváno, takže jsme už museli někde zaparkovat a rozdělat oheň.
Přijedeme do prvního přeplněného kempu, ale zkusit smlouvat musíme. Hodně kempů bývá přeplněných i mimo víkend a rezervace se dělají opravdu dopředu. Ale vzhledem k tomu, že program nebyl uplně naplánován, tak nebudeme rezervovat kempy.
Máme pouze dva vany, ve kterých budeme spát, nepotřebujeme místo na stany, jsme skromní. Ale kdyby náhodou šel na tom místě udělat oheň, byla by to pecka. Paní chvilku poslouchala mou skromnost, usmála se. Myslela jsem, že to takto na ní zkouší každý a že mě s tím milým úsměvem pošle pryč. Místo toho mi ale říká, že mám štěstí. Jo zas. Kemp zdarma. Právě jistý Tonny N. se svými 5 dalšími kamarády odjel dříve a jedna noc je stále zaplacená, protože nechtěl vrátit peníze. Tak jo, to berem. Připlatíme $8 za povolení rozdělat oheň. Z hromady dřeva můžeme brát polínka jak je libo. My ale stejně potřebujem jen ohřát polívku, kterou jsem včera nabrala v práci, opíct pár kousků masa a zeleniny a pak rychle spát. Ono než se vše zorganizuje, tak je stejně skoro půlnoc. Kolem nás chodí rodinky elků, je to nádhera.
Ráno už jsem nevěděla co mám dělat, osprchovaná, nachystaná, skoro najezená, jsem čekala na ostatní ospalé členy třídenního výletu v Jasper National Park. Dnes nás čekala cesta z Jasperu na Maligne lake a zpět. Krátká - nebo alespoň kratší cesta než včera. 50 kilometrů tam a 50 zpět. Kraťunký výlet. Po cestě opět několik zastávek, první u Maligne Canyon, další u vyhořelého lesa a Medicine lake. U Maligne lake nás čeká plánovaný hike, abychom se trošku porozhlídli z výšky po okolí. Nejdřív uplně nevěřím, že se tam vydáme, protože přece jen už nebylo dost času, abychom se vrátili včas a znovu hledali volný kemp, ale nakonec jsem ráda, že jsem přemluvila i tak všechny, abychom fakt šli, že to bude stát za to. Medvědů je v Jasperu opravdu dost, ale vzhledem k tomu, že jde Peťka s Bobem se mnou, vůbec se nebojím o to, že nějakého potkáme. Já na ně štěstí nemám. A klepu si při tom na všechny kosti i okolní dřevo, abych to nezakřikla. Bear spray sice máme v postranní kapse batohu, ale jak už se o tom po cestě bavíme, tak není moc variant, kdy se dá tento sprej rozumně použít, abychom zahnali medvěda a nám se při tom nic nestalo. Mám ráda takové úvahy uprostřed lesa. Po cestě potkáváme Čechy i spoustu jiných turistů. Jakmile jsme se vrátili z tohoto hiku - Bald Hills nad Maligne lake, Bob zvolal mírně unaveným hlasem, že by si dal pivo. A slyšeli to kolemjdoucí - taky Češi. Na pivo slyšeli hezky, dali by si taky. A tak dnešní den pomalu končí, ani večer po nevytížené cestě jsme medvěda neviděli.
Kemp jsem zařídila, tentokrát ne zadarmo, ale i tak za rozumnou cenu. Trošku nám k večeru poprchalo, sežralo nás dalších milion komárů, ale stejně jsme opět najezení brzo uléhali do svých pokojíčků - rozuměj aut.
A třetí den cesta zpět, ale v rozdílných zastávkách. Athabasca falls, protáhnutí se na několika odpočívadlech, Mistaya Canyon, potom rychlá prohlídka Banff městečka s výbornou večeří. Peťka dostala žebra přes celý talíř s podporou obsluhy “good luck”. A my to všechno nějak společně zvládli sníst.
Fotky z tohoto výletu budou rozhodně zajímavější než moje povídání o něm.
Comments