Když mi bezzubý gay chválí růžový baťůžek s puntíkama. Lidé okolo nám tvoří současnost, minulost i b

Jdu do města. Po dlouhé době přímo do downtownu mezi mrakodrapy. Více, má to osobní kouzlo. Jakmile jsem koupila auto, jsem tu v bezpečí své bubliny. Ale přichází to právě o to kouzlo.

Cesta v downtownu mě stála neukradenou peněženku přímo na sedadle auta po celé dvě hodiny, pochvalu a pokec s gayem, kterému chyběly ze dva ze tři přední zuby. Prostě jsme šli stejnou cestou a chválil mi můj růžový puntíkovaný batůžek z Walmartu na Hawaii. Už si bohužel nepamatuju jak se jmenoval, ale vím, že jeho rodiče bydlí v Řecku a on tam má jen na návštěvu. Ale má obavy a netěší se. Bodejď by ne, protože Kanaďani z Calgary častokrát považují za obrovskou dovolenou výjezd do hor vzdálených jen 100 km po dálnici, což my (Češi) zvládáme častokrát s přehledem za jedno odpoledne. Natož jet do Řecka. U parkoviště jsem se rozloučila, poslal mi milou pusu vzduchem se slovy “Bye,honey!” a pokračoval. Taky chce mít růžovou tašku, ale prý se neodhodlal si jednu v obchodě koupit.

Dostala jsem dárkovou narozeninovou poukázku do dokonalého obchodu v Downtownu, proto jsem tam jela. Původní záměr bylo zajet si na jaře na nějaký nový kousek. Ale podmínkou bylo zhubnout. Teď už není ani jaro, dokonce jsem kupodivu ani nezhubla, ale koupila jsem si kraťase, které mi jsou tady v Kanadě uplně na nic. Ale jsou super a mám z nich radost! Tak proto jsem do toho downtownu jela. Peněženka zapomenutá v autě mě donutila vrátit se do obchodu podruhé a díky ní jsem se naučila prokličkovat půl downtownu bez stresů, kam mám zrovna jet. Spousta zákazů vjezdu a jednosměrek není jen tak. A taky um, kdy se může jet na červenou doleva či doprava. Čelit stresům, zda stojíte dobře zaparkovaní bez hrozby odtažení auta stojí taky za to. Ty značky mi přijdou šíleně zmatené a vůbec netuším, jestli jsem vlastně stála dobře. Nicméně auto odtaženo nebylo, tak asi jo. Bohužel jsem nezvládla ty cedule nafotit, ale na památku to musím mít. Tak až se tam zase vydám, doplním si to do alba.

A další, vlastně uplně ten hlavní, důvod proč jsem vůbec jela do samého centra Calgary bylo další focení v parku u Bow river. Očekávala jsem pár, budoucí maminku a tatínka. Manželé z Mississippi. Přestěhovali se sem cca před rokem kvůli práci budoucí maminky. A ta si teď klidně otěhotní. Haha :) Krásná blond těhulka a super tatínek byli jak z časopisu. Trošku jsem se obávala světla, protože už přece jen bylo půl 8, když jsme začínali fotit, ale povedlo se. Fotili jsme den či dva po letnímu slunovratu, takže sluníčka bylo dost.

Mezi nakupováním a tímto focením jsem se prošla po parku sama. A objevila, že tu je vstupné dobrovolné na divadelní představení Shakespeara. Hraje se každý den v 7pm. Hned přeposílám info dále a už se domlouvám na kulturní zážitek někdy v budoucnu při hezkém počasí. Lidi prostě sedí na zemi ve svahu a dole na minipódiu se odehrává všechen děj. Tak snad tomu budu aspoň trochu rozumnět.

Abych pravdu řekla, častokrát bývám sama, ale vždy jsou to právě lidi, kteří vám tvoří všechny zážitky, podnětují myšlenky a nenechávají vás na místě. Ať už je to bezdomovec, gay, člověk jakéhokoliv vzdělání či náboženství, nikdy mě nepřestane bavit poznávat životy ostatních lidí.

Teď nemám moc volného času mimo práci, proto se odebírám aspoň na půldenní výlety do hor. Monča má stejně volno v pondělí odpoledne jako já, proto jsme hned 3x po sobě zvládly jít na výlet. Poprvé samy, podruhé se společností a potřetí taky.

První hike - Kananaskis, Prairie Mountain.

Bojíme se medvědů. Proto (i když nestíháme vůbec dýchat) se bavíme co nejvíc nahlas, bavíme se o tom, co vlastně medvědi vůbec jijou, co celý den dělají, jak vzniklo spojení medvěda s medem a ježka s jabkem. V doprovodu tohoto rozhovoru se pečlivě rozhlížíme po lese. Krásně nám pršelo polovinu cesty, ale nahoře nás odměnilo sluníčko, duha a příjemný odpočinek. Hike to byl vpohodě, prostě tak na jedno odpoledne a přesně tak akorát pro mě, jakožto začátečníka.

Jsme rády, že jsme se dostaly bez druhého pádu do auta. A že to bylo bez medvědů.

Druhý hike - Rockies, East End of Rundle.

Takový super hike, když jste na nohou od půl 5 od rána a rozhodnete se jet sem po práci. A víte, že si musíte pospíšit, protože za tmy tím lesem prostě nepujdeme! Počasí nám vyšlo ukázkově, já poznala další příběhy Mončiné kamarádky a jejího přítele, viděli jsme dokonalý 360stupňový výhled a zakončili to drinkem v Grizzly Paw v Canmore. Teda né uplně zakončili, ještě mě a Monču čekala cesta domů. Tři dny jsem cítila poctivě nohy, ale stálo to za to. Víc takových výletů!

Třetí hike - dobře jen výletík - Johnston Canyon a Ink Pots

V Johnston Canyonu jsem byla poprvé s bráchou před skoro třema rokama, podruhé při -30 stupních. Z tadyma mám tu dokonalou fotku s bílýma zmrzlýma řasama. A potřetí jsem tam byla taky v zimě. Proto jsem ráda viděla vodopády v plné jarní/letní síle. Až na ty asiaty to bylo super. A Ink Pots byly za odměnu. Krásná procházka podobná českým tůrám. Trošku se mi zastesklo.

Brácha oslavil třicetiny. Čas strašně moc letí a když už jsem nakousla to téma, kolik lidí já vlastně za ten svůj celý už docela dlouhý život znám, je to až odstrašující! Přišla jsem na tu myšlenku, když jsem vymýšlela nějaké aspoň trochu milé - a přitom online - přáníčko. Kolik máme společných přátel, kolik máme rozdílných? A kolik z nich nám/mi do života něco přinesli?

Abych pravdu řekla, vlastně všichni mi přinesou vždy něco důležitého, od čeho se můžu odrazit. Bez někoho bych tolik necestovala, kvůli někomu jsem obětovala hektolitry projetého benzínu, díky někomu vím, kde jsem doma, díky některým jsem stále naživu, díky některým jsem si dokázala vytyčit cíle, kterých denně dosahuju.

A už teď vím svůj další cíl. Mrknout se na západ USA. A protože nemám opět s kým jet, doufám, že mě někde čekají nové duše, se kterýma na tři týdny budu moct sdílet prostor svého auta, pokecat a prožít své happy chvilky v tomto roce. Hawaii už tu byla, teď Amerika. Juch!

Fotky dodám pozděj! Teď jdu spat, už mi zbývá jen 5,5 hodin spánku!