Dělo se toho až moc!
- Evička!
- Jun 1, 2017
- 2 min read
Chceme, aby bylo konečně krásně! Začíná květen a kromě zelenající se trávy, nových bot, čerstvého jarního vzduchu a rozkvetlých šeříků se otvírají i nějaké hiky v horách. Měla bych se sebou začít něco dělat. S jarem vždycky přichází čerstvý teplejší vzduch a taky dobrá nálada. Proto na zahradě pohrabem šišky, Miška zkulturní zahrádku - to znamená, že teď nás čeká zalívání kytek, hrášků, ředkviček i cibulí (a mnoho dalšího). Od teď už nebudu sedět doma jen tak. Se Zuzkou jsme našly koncert Simple Plan, já si našla koncert Alt-J, taky night markety v takové malé art-části Calgary - Inglewoodu, minifestival Lilac v jedné popracovní sobotě. A výlety. A kempovačky. Grilovačky. Mám chuť tvořit, mám chuť se učit něčemu novému, ale stále mi ta knížka pro samouky kaligrafie přijde zbytečně drahá na to, abych se k tomu vůbec propracovala a vůbec ji otevřela. Práce je docela dost. Proto práce stále střídám a celkem chodím 7 dní v týdnu do práce. Skončilo mi randíčkování, tak mi to uplně až tak nevadí. Myslím nevadí to, že chodím furt do práce. Na památku mám růžové ponožky s jelenama z Banffu, pizzové špeky navíc z těm původním, spoustu zážitků a mnoho myšlenek ohledně všeho, co se kolem mě v poslední době dělo.
Než Mo odjel pracovat daleko z Calgary, stihli jsme mít společnou pákistánskou večeři. To znamená jediné. Do restaurace nesmím, aby nás nikdo nepotkal. Takže jídlo objednáno s sebou a v autě je to plastovýma lžičkama ta pravá romantika.
Co se týče pracovního života, střídám kavárnu, uklízení a k mému překvapení a zároveň štěstí jsem zvládla mít celkem troje newborn focení a dvoje rodinné focení v parcích. Jakože dost úspěch.
Long weekend, někdy okolo 20. května. Spousta lidí vyjíždí na výlety. Vlastně všichni. Já si naštěstí mohla dát dny off, takže jsem se mohla konečně vypravit osmahnout špekáček na ohni. Cesta na místo k jezeru, kde nebyl signál, trvala okolo 5 hodin. Poslední hodinka byla příjemná. Na prašné cestě, předemnou dvě auta, já bez funkčních stěračů a doslova zasraným předním oknem. No stress. Vodou z flašky během jízdy omývám aspoň kousek skla, kterým se potřebuju dívat, jestli zapadnu v nějaké díře nebo ne. Dojely jsme s Mončou bez problému, někteří museli vyměnit píchnuté kolo, ale místo to bylo naprosto dokonalé pro camping. Někteří viděli nedaleko čerstvé medvědí stopy, proto jsem si přišla přece jen o něco jistější při spánku v autě než ve stanu. Nejdřív jsem se pořádně do červena spálila, potom jsme si “zakánoiovali” na jezeře, zalovili rybky - samozřejmě všichni s permitem, prošli se okolo ostrůvka, zacvičili jógu, projeli se na Kubové čtyřkolce, měli pohodu u ohně, hráli flip-cup turnaj, beer-pong. No spousta zábavy. Hlavně když člověk potom skončí ležící na kartonu u ohně v původně bílých ponožkách. Ale vyhrála jsem! Zhltnout těch 7 či 8 piv na sluníčku během hodiny byla zábava. Do večera jsem spala u ohně, později mi dokonce donesli polštář a peřinu z auta. Tak se mi spalo dobře. Dokážete si představit někdo tu nádheru, ticho na jezeře, sluníčko, zasněžené hory v povzdálí..
Já vůbec nevím, stalo se tolik věcí, že jsem neměla čas myslet na to, co se děje kolem. Užívám si to a to je hlavní. Takže tento měsíc prostě nemůžu dál rozepsat, protože jsem stále něco vymýšlela a u počítače si nedala odreagovačku pěkně dlouho.
Comments