Fitko, svatba, nová práce, narozeniny - březen 2017

Evička!
Apr 19, 2017
6 min read

Jakmile jsem se vrátila z Hawaiie, kanadský svět se mi tu převrátil naruby. Doslova. Ten samý den, kdy jsem přiletěla zpátky domů, jsem s Miškou společně sepsala mail o zájem o novou práci v GoodEarth. Je to coffeehouse, kterému se otvírá nová pobočka kousek od baráku. Google mapy mi ukazují jen 8 minut jízdy autem. To by byla pohodička! Doposud jezdím na uklízení baráků denně minimálně půl hodiny tam a zpět, taky najezdím několik desítek kilometrů mezi barákama.

Se Zuzkou jsme při návratu z Hawaiie zvládly překonat více jak 50stupňový rozdíl během jednoho dne. Tedy. Já to moc nezvládla. Jakmile přišel Chinook do Calgary (teplý vítr ovlivňující vzduch a teplotu), nějak jsem nevstala do práce. Prostě jsem si šla vyčistit zuby a probudila se ležící spící mezi umyvadlem a vanou. Omdlela jsem a celý den nebyla moc schopná fungovat. Tohle byl první den, kdy byla šéfka v Karibiku na dovči a já se o vše měla zodpovědně postarat. A tak jsem to vzala hned v pondělí takto zgrunta.

Ostatní dny byly naprosto v pořádku. Zuzce dlužím $586, musím jí to poslat postupně, protože bohužel momentálně nemám ani na nájem, natož na benzín (který po našem příletu zase o kousek zdražili), natož na jídlo nebo nějaké radosti, které si obyčejně člověk chce dopřát při svém žití v daný okamžik.

Nastává čas pořádně makat a vydělat si na další výlet.

Nicméně. S dobrou náladou a skvělém odpočinku jsem se rozhodla, že je na čase se sebou něco dělat. To znamená, že nejen, že chci chodit pořádně do práce, ale taky chci pořádně začít dělat něco se špekama. Zaplatila jsem si tedy roční členství ve fitku a podpořila tím svůj zdravý životní styl tady v Kanadě. Vybrala jsem si víceméně nejlevnější, k mému štěstí zároveň nejbližší fitko od baráku. Tady to členství není vůbec drahé. Platím necelých $40 za měsíc. To znamená v přepočtu nějakých třeba 750,- Kč, což - pokud chodíte pravidelně - není vůbec špatné. Můžu tam být jak dlouho chci, kolikrát chci, takže můžu chodit sama do fitka nebo se rozhodnout navštívit jakoukoliv lekci, kterou si nemusím rezervovat ani platit. Boží, ideálka. Tak mám novou zálibu.

Začíná jaro a i přes ten věčný sníh a blížící se pětadvacáté narozeniny mám strašně dobrou náladu. Skoro pořád. A nevím, co za to může. Jestli jaro, to fitko, jestli havajský odpočinek nebo jsem si prostě začla života víc užívat.

A nová práce. Začla jsem pracovat v té kavárně! GoodEarth kousek od baráku, to je moje nová práce. Takže končím v uklízením? Né tak docela, když budu mít off v kavárně, budu stále uklízet. Takže se teď trošku upracuju k dokonalé vyčerpanosti. Ale poprvé za můj kanadský život si vydělám víc jak $2000, když budu makat jak blázen nehledě na pracovní dny či víkendy. Velká březnová výhra pro mě!

Dalším krásným výdělkem byla svatební záloha na předsvatební schůzce ve Starbucsku. Zvládla jsem v angličtině během pár minut okopčit svatební smlouvu s nejdůležitějšíma podmínkama, a tak si tu v říjnu odfotím svoji uplně kanadskou svatbu. Jsou to zcela cizí lidi přes inzerát. Těším se jak nikdy! Okolo toho kostela, kde bude obřad, jsem náhodou projížděla, když jsme s holkama uklízely poblíž a dýchla na mě znova ta krásná atmosféra, kterou v Česku zažívám každý rok. A za jednu tu celodenní svatbu dostanu stejné peníze jak skoro za měsíc tady za minimálku. Tady je fotografování děsnej business. Jakože fakt mega. Za svoji úroveň focení bych si klidně mohla vzít za 12-hodinové focení okolo 2-3 tisíc kanadských dolarů a mít tu trochu známostí, vůbec by nebyl problém, aby tolik peněz ty lidi za to dali. Jen já se ráda držím při zemi a nabízím co nejlepší ceny - abych nebyla podezřele levná, ale zároveň se na nějakou tu svatbu dostala. To samé platí i s obyčejným focením. Nabízím za focení vlastně jen o kousíček víc než v Česku, což pochopitelně v Kanadě je tato cena jako bych fotila v Česku za pětistovku. Takže jsem tu přesně ten levný odpad, který může brát solidní zakázky fotografům, kteří se tím tady živí. Za stejnou cenu tu fotí fotografové jen fakt ti, kteří mají hnusné, nechutné fotky. No na tohle téma bych se mohla rozepsat na dlouhou věčnost dopředu.

V březnu nejen, že jsem dostala novou práci v kavárně, taky se mi ozvali z fotostudia, že budou busy, že jestli chci znovu pracovat tam. Odmítla jsem. V restauraci, ve které jsem dělala hned co jsem přiletěla, tady hledali zpátky někoho. Taky jsem to odmítla. Teď jsem spokojená, šťastná s tím, co mám a navíc nechci mít práci v downtownu, kde se nedá dostat autem. Teda dá, ale parkování je za obrovské prachy, to bych si mohla denně vydělávat jen na to parkování!

Takže všechny možné čakry, vlny dobré nálady, pozitivní energie se mi vměstnaly do tohoto měsíce. A jsem za to ráda. Jen nemám čas volat a psat domů. Od toho jsou ale tyhle články. Nejen pro mě, ale taky pro ostatní, kterým nestíhám odepisovat. Mávám domů!!!

Blížící se narozeniny mi dokázaly, že už fakt stárnu. V 25 má mít přece člověk už trochu rozumu, klidu v duši, měl by se malinko usadit a mít třeba alespoň přítele/přítelkyni. Takže mě 25 psychicky nebude ještě hrozně dlouhou dobu! Jsou tu dva protiklady. Jedna část by chtěla miminko, další část chce cestovat, poznávat, spát v autě v horách, pozorovat přírodu, tradice, poznávat jiné kouty světa. A teď si vyber!

A můj narozeninový den? Je krásné vidět, kolik mám kamarádů a známých, kteří dělají můj svět bohatším a zajímavějším. S každým přáním jsem měla možnost uvědomit si, kolik jsem toho zažila - už jen proto, že ke každému si spojím náš společný příběh nebo důvod, proč se vlastně známe. Je to boží! Tolik krásných chvilek jsem dokázala za svůj 25 dlouhý život mít! Sice jsem svůj narozeninový den prožila ve dvou pracích, ale při cestě domů jsem si udělala v autě s rádiem soukromou party, dostala jsem moc milé dárečky a s přáním na dobrou noc jsem padla spokojeně do postele. Oficiální oslavu jsem neměla a ani mít nebudu. Nemám kdy. V sobotu vstávám na 5, v neděli na 6:30. Přes týden vstávám až na 9 nebo později, ale ostatní vstávají dřív. Takže žádná šance na oslavy!

Jen jsem si tak povyrazila aspoň na výjimečný pokec s Anet do downtownu, daly jsme si v čas happy hour drinky, dobrou mňamku k tomu, ať to máme čím zakusovat - povšimněte si, že na narozeninový den se nezapíjí jídlo, nikoliv drink se sem tam zakousne jídlem.

Nikdy by mě nenapadlo, že na svoje narozeniny budu tak strašně daleko od domova. Přes půl světa ke mně doletěly přáníčka a osobně mi k narozeninám přáli vlastně jen "cizí" lidi. Už mi nepřejí jen lidi stejného našeho českého národa, ale taky spousta vzniklých známostí z jiných koutů světa, a i když jich není moc, stejně je to tak trochu zvláštní. Přejí vám lidi, které vlastně neznáte, a přesto to nejsou jen tak ledajaká přání. Například přímo v narozeninový den jsem přišla do práce do kavárny a místo obyčejného “Hello, how are you?” mě hned majitelka objímala, přála mi a dávala do ruky dárek a mluvila o tom, jak musím rodině asi doma chybět. Ihned jsem se vrátila na vzpomínky prvního focení v Calgary - jednoroční chlapeček z indické rodiny, kde hostina a celá ceremonie měla uplně stejnou váhu jako svatba nějakého člena rodiny. Majitelka naší kavárny je taky z Indie. Je to fakt strašně zvláštní potkávat takhle denně spoustu uplně jiných národností a přitom žít na tom samém místě.

K narozeninám jsem dostala i první oficiální randíčko v Calgary. Byli jsme v kině.

A co se týče auta - při parkování u fitka jsem přišla o levý přední blinkr, protože ten sloupek nechápu co dělá u dámského fitka za prvné a za druhé byl ve slepém úhlu v zrcátku a dokud jsem neslyšela sypající se plast světla, nevěděla jsem, že by se dalo do něčeho narazit. Tak jezdím bez světla, bez blinkru a dovnitř auta mi sněží, prší, svítí slunce a já jezdím o to opatrněji, protože nikdo na křižovatce neví, kam vlastně jedu. Ale je to vpoho. Do jara to dám do kupy. Taky se mi ufukuje pneumatika. Ale na jaře koupím nové. Blinkr bliká dvakrát rychleji, protože mi v tom předním blinkru svítí žárovka, přestala mi svítit půlka displeje u rádia, takže nezjistím název pěkné písničky, potřebuju si povysávat pořádně celé auto, abych si mohla vybudovat postel na kempovačky, nefungují mi ostřikovače, takže pokud prší, jezdím v těsné blízkosti za autama, aby mi přední sklo oprskali a když se to nedaří, tak sem tam někdy zastavím na benzínce a umyju si všechna okna. Pokud není v blízkosti benzínka, tak se mi už párkrát podařilo někde prostě zastavit a opláchnout si okno sněhem a nebo vodou z mojí nové flašky na pití, kterou nosím pořád při sobě.

Takže to byl březen. Jo a ještě jsem si koupila nové oblečení ve Value Village, abych měla aspoň tepláky na doma - do teďka jsem chodila prostě furt v pyžamu. Co ještě nového? Asi nic. Všechny moje nezdary, myšlenky a nebo dobré situace mi v hlavě moc nezůstaly, protože tohle všechno fakt píšu s děsným zpožděním!

Jo a ještě! Konečně musím mluvit anglicky víc než jen používání věty v obchodě "I don't need a bag".