Únor 2017
- Evička!
- Apr 12, 2017
- 2 min read
Tak nějak jsem svoje články trochu zanedbala. Bylo to tím, že jsme se Zuzkou připravovaly dlouho očekávaný výlet na Hawaii, v práci toho bylo vcelku dost - ale přesto mám stále málo hodin týdně. Furt stejná básnička.
Proběhla nějaká ta párty, spolubydlící byli v Mexiku, benzín byl v únoru docela levný, bylo mrazivo, svítilo sluníčko, nic zajímavého.
Během února jsem si pro sebe stihla zaznamenat jen tohle:
S autem tu má život uplně jiné grády. Nemyslím tím, že jsem zvýšila svou životní úroveň nebo se povznesla nad cestujícíma městskou, ale čas je neskutečně cenný. Do práce místo hodiny a půl jezdím už jen častokrát půlhoďku, což tím pádem stihnu daleko víc věcí. Taky se začíná stmívat později, což je další věc, která mě těší.
S mýma ekzémovýma rukama stále uklízím. Nemám ani minimálku a skrz všechny nově koupené věci nemám peníze. A není to prdel.
Takže tak. Mám pár super kousků oblečení z Value Village, kousek ke kousku dal několik desítek dolarů, ale stále tvrdím, že to stálo za to. Tyhle kousky jsem musela mít a samozřejmě jsem je potřebovala mít. A stále potřebuju!
Dalším přínosným dnem, kdy jsem vzrostla svou osobností, obohatila svůj život o další zkušenost, bylo rozhodnutí, kdy mě přestalo v -20 bavit nafukovat holýma rukama svoji pneumatiku na autě. Zjistila jsem, že mám defekt, a šla to řešit do autoservisu. Dokážete si představit jaké to je pro ženu dojít do autoservisu a v angličtině vysvětlovat, co vlastně chcete?
Naštěstí já jdu těmto událostem vstříc s úsměvem a pak se plácám sama po rameni jak jsem to zase krásně zvládla. V pneumatice jsem měla zabodlý nějaký hřebík. Bez hřebíku se mi přece jen bude jezdit o něco lépe. Co se týče auta, umím už taky dolívat vodu do ostřikovače. Přemýšlím, co přijde jako další bod do vzrůstu mé feministické osobnosti. Jestli časem třeba budu ležet pod autem znalá všech kontaktů a hadiček. No to přeháním!
Jakmile opadly mrazy, vydala jsem se s Anet fotit do parku nějaké fotky pro radost, do portfolia a zároveň pro upoutání pozornosti na mou stránku. Fotky se podařily, dokonce jsme ani nezmrzaly tak moc. Jen trošku.
Přípravy na Hawaii vrcholily - začla jsem si konečně dělat pořádně zdravé jídla a cvičila doma co nejvíc, co to šlo. Ještě než jsme odletěly, stihla jsem jet do hor na svůj první výlet mým autem, vzala početnou posádku lidí - tzn. skoro plně naložené auto o 6 lidech a počasí jsme měli nádherné.
Kromě opětovného osobního vzrůstu osobnosti se tedy neudály žádné další extrémní situace, které by stály za to popsat. Prostě už tu žiju, takže zajímavých událostí bude asi čím dál méně. Možná tím, že si začínám pořádně zvykat. Zvykat i na to, že tu vlastně pořád jen přežívám.
Comments