HAWAII - KAUAI Island - day 4

Evička!
Mar 4, 2017
3 min read

Zážitky z tohoto dne jsou výživné. Doteď nevím, jestli jsme toho stihly v tento den málo nebo moc, ale je to jeden z těch všech dní, který se nám vryl do paměti uplně s přehledem.

Ráno vstáváme u shopping centre Princeville. Veřejné WC už nám otevřeli, proto zvládáme ranní hygienu zkušeně už na jedničku a rozhodneme se, že chceme snídat někde na pěkném místě u pláže, na parkovišti se nám nechtělo trávit víc času, než bylo zdrávo. A tak jsme se vydaly na první zastávku, která nás čekala od městečka Princeville směrem dál na konec cesty k horám, na západ. Posnídaly jsme u kempu, kde jsme pozorovaly ranní postarší sportovce a obdivovaly jejich vitalitu. Vítr se zvedl, proto jsme měly na snídani v misce nejen rozmačkaný banán s vločkama, ale také pár zrnek plážového písku. Vítr už nebyl moc snesitelný, proto rychle nabereme vodu a už se odebíráme na další v mapě hvězdičkou označené místo. Usoudíme, že nejlepší bude začít od konce. Proto jsme dojely na západ na konečnou, ke Kanapali trailu. Tento trail má celých 11 mil a je doporučován jako dvoudenní. My víme, že vzhledem k velkým dešťům se nechystáme na nějaké extra sportovní výkony, proto si chceme projít jen kus trailu k pláži. S sebou bereme pláštěnky, protože je obloha trochu šedivá, taky bereme jablíčka, protože častokrát po snídani bychom si daly něco na chuť a zároveň na hlad. Nezapomínáme ani foťák. Trail je to krásný, dokonalý, chvilku nahoru, chvilku dolů, chvilku mezi stromama, chvilku nad pláží, bavilo nás to! A poučeny už z předchozích dní jsme fotily hned, nikoliv až na cestě zpátky! Tohle dělejte vždy, vyplatí se to! Protože začlo pršet. Chvilku pršelo, pak lilo. Pláštěnku jsem měla kvůli foťáku, víc mi byla k ničemu. Skoro jsme došly na pláž. Vlastně jsme byly asi 50 metrů od ní, ale cestu na tuto pláž kříží potok, říčka nebo něco takového. A tím, že začlo pršet, nebyla jsem uplně nadšená tuhle říčku překračovat po balvanech. Cestou tam klidně, ale zpátky jsem se bála, že už tam bude moc vody. A navíc začlo docela bouřit. Sešlo se nás tu víc lidí, ale jsem moc velký srab na to být někde v půlce trailu v bouřce. Stejně jsme byly, ale pořád jsem měla pocit, že za náma ještě někdo jde. Z cestiček se začly tvořit potůčky, z potůčků řeky, kaluže a málokdy se šlo vodě vyhnout. Vlastně asi po 200 metrech už nám doslova čvachtalo v botech. Pokud jsem stoupla do vysokého bahna, bylo to jedno, protože po pěti krocích jsem měla v té vodě boty opět umyté, zevnitř i zvenku. Proto se nevyplácí fotit po cestě zpátky. Tu fotku už bychom tam nikdy nevyfotily. Na začátku trailu jsme si boty umyly ve sprchách u veřejných WC, vzala jsem to zgrunta i s tkaničkama a už jsme přemýšlely, co s těma botama budeme sakra dělat, když to budeme muset mít celou dobu v autě. Při přemýšlení jsme krmily zdejší slepice s kuřátkama mrkví.

Na oběd jsme měly lunchmeat s bagelem. Nejslanější jídlo v životě! Bavíme se s místním týpkem, který se opět ptal z kama jsme. Mezitím, co se nám sušily boty na občasném sluníčku, jsme se prošly na pláži, umyly si lýtka od bahna, převlekly si další oblečení a vymýšlely, co se dá opět dělat, když nám tenhle trail vyšel ani né z poloviny. Škoda, je to fakt nejkrásnější trail, na který každý, kdo navštíví Kauai, musí!

Tak jsme zbytek dne strávily chvilku na wifině v mekáči, potom přemýšlely, co bude naším dalším výletem. Boty byly stále mokré, v autě.