HAWAII - MAUI Island - day 2
- Evička!
- Feb 24, 2017
- 3 min read
Ráno nesnídáme.
Hned brzo ráno musíme jít udělat check-in do obchodu, kde jsme rezervovaly plavbu lodí a už čekáme na výjezd.
Mezitím pozorujeme lidi a nevědomky si skoro ukazujem prstem. Češky, co chceš, nikdo nám nerozumí. To jsme ještě ale nevěděly, kolik čechů můžeme tady na Hawaii potkat. Před nástupem na loď si každý musel udělat nucenou fotku s záchranářským kruhem (kdybychom si ji náhodou chtěly koupit). Fujtajbl vytáhnu na toho fotografa svůj foťák a to teprv uvidí! Haha! Tak sedíme na lodi. Vybíráme místečka nahoře, přece se nebudeme kochat přírodou přes igelitový skla. I když sedět u zdroje (u baru) taky určitě nebylo k zahození. Ke snídani jsme měly kus nějakého koláče, banana bread, pomeranč a ananas. Nenažrankyním to tak chutnalo, že si šly i přidat, narozdíl od zbytku posádky (min. 40 lidí). V plavkách nám nebylo ráno uplně do zpěvu, na moři dost vyfukovalo a sluníčko nikde. Tak přemýšlíme, jestli opravdu hecnem to šnorchlování a nebo se budeme opalovat v dlouhém rukávu na lodi. Hádejte. Už jsem si to šnorchlovala v moři u útesu, pozorovala barevné rybičky, jako bych nikdy žádnou neviděla. Bylo to jak objevovat nový svět. Pochopte tohle nadšení - nikdy jsem nebyla v létě u moře! A navíc jsem neměla tu čest pozorovat rybičky a celý podvodní svět uprostřed Pacifiku u ostrova Lanai, který má rozlohu pouhých 364 km2. Mimochodem tento ostrov má snad jen jediný resort, ve kterém vás vyjde jeden pokoj pro pár na 7 nocí přes 10 000 CAD (pokud to chceš v korunách, dej k tomu číslu krát 19). A my cheapáci si tam šnorchlujem u útesu a všechny noci v autě máme zadarmo. Je super, jak poznáš stejnou přírodu z toho svého pohledu. Někdo s comfortem all inclusive za bůhví kolik a je spokojený, někdo jí 14 dní plastovým příborem, aby si mohl luxusní přírodu zažít a vstřebat a taky si ji může užít stejně. A o tom to je. Tisíc lidí, tisíc chutí.
Celých 5 hodin parkujeme na parkovišti s možností 3hodinového stání. Vracíme se a nějaký borec se ptá, kde parkujeme. Trochu mě to na sekundu znejistilo, přece jen nevím, zda nám auto někdo neodtáhl. Pohotově odpovím a borec nás už sleduje. Parkoviště bylo přeplněné, proto toho využil a počkal, než vyjedem, aby si mohl parknout on. Dnešním dnem objedeme zbytek levé půlky ostrova a vydáváme se opět přes Kahului (cesta kolem ostrova tu tvoří takovou pomyslnou osmičku). V Kahului u nákupáku mě napadlo sehnat rádoby stoleček. A tak máme do auta nový kus nábytku. Krabice od mandarinek otočená vzhůru nohama dělá parádu. Kdejaký Japonec nebo nadšenec nízkého stolování by nám kus tohoto stylového nábytku záviděl. Na super pláži v druhé polovině ostrova jsme si smočily kotníky a jen něco přes metr před náma si plavala u pobřeží želva. Obrovská želva s ploutvičkama. Zážitek. A na druhé straně pláže jsem našla spadnutý kokos. A protože byl opravdu čerstvě spadený, trvalo mi nemalou chvilku, než jsem se dostala až k samému ořechu, nejlepšímu jádru. Pamatuju si na přednášky ve škole, kdy jsme z kokosových vláken tvořili seminárku na sestavu svojí vlastní matrace. Přesně tyto vlákna mi po 5 minutách na pláži lezly krkem. Víc jak na té přednášce. Rozvlákněný kokos byl fakt dlouhou dobu, ale po nějaké době jsem se už dostala k té tvrdé skořápce. A tak jsem si to v žabkách házela kokosem o všechny ostré šutry, které na pláži ležely. A najednou jsem rozklepla ořech přímo nahoře, jako bych byla profík. Poprvé jsme tedy ochutnaly pravou kokosovou vodu bez přidaných aromárů, E-ček a jiného bordela. Trochu s odřenýma rukama od skořápky. A zajídaly jsme to uloupnutým kokosem z okrajů. Lahůdka! A o to větší lahůdka, když víte, že je to opravdu váš první kokos, který jste našli a ještě zvládli i rozdělat. Druhý kokos ležící pod palmou bereme s sebou. Bude se určitě hodit.
Pro přespání jsme si vybrali opět další město. Akorát ve městě Paia jsou akorát samí hippies lidi, kteří chodí bosky, nosí zvonové, batikové a nebo všelijaké jiné oblečení, všichni kluci vypadají trošku jako Ježíšové a všichni si povídají na ulici. Ujídají přitom veganská jídla a vypadají vesele. Jsme tu možná trošku nemístní s adidas kraťasích. Ale já bych se tu s nima zžila určitě! Tohle místo má atmosféru! V jednom podniku si dáváme hnusnou horkou čokoládu, ale musíme to přežít - nabíjíme opět baterky, protože teď dlouho budeme bez města a elektriky. Probíhá zas nějaká ta hygiena a my jdeme spát na parkoviště v centru městečka plného art galerií a stylových restaurací. Protože u kostela se hřbitovem se nám spát nechtělo a pláž měla na noc uzavřený přístup.
Comments