HAWAII - KAUAI Island - day 5
- Evička!
- Mar 5, 2017
- 4 min read
Ať jsi kdekoliv na světě, vždy se můžeš podívat na měsíc a může se stát, že na ten měsíc zírá i někdo tvůj blízký z jiného koutu světa. Ale. Tohle musím vyvrátit. Realita je ta, že sice měsíc je jen jeden, ale pokud se dívám na Hawaii na měsíc, v Česku je dávno den a nikdo měsíc nevidí. A i kdyby měsíc šel vidět, já se na Hawaii dívala na ten měsíc uplně ze zvláštní strany. Ve škole se učíme, že měsíc ve tvaru D - dorůstá a ve tvaru C - couvá. Ale tady? Na Hawaii? Krásný srpeček měsíce byl přímo ve tvaru U. Tak nevím co dělal. Usmíval se. Stačilo domyslet dvě tečky místo očí a smajlík byl na světě. Jsou i maličkosti, které mě při cestování zaujmou. Nebyly to jen ty pláže, palmy, hory, ale i ten měsíc. Mně by fakt nenapadlo, že na Hawaii bude ten měsíc uplně jinak couvat a dorůstat.
A tak mi nezbyde nic jiného, než si najít info o měsíci na googlu. A tohle je další postup v cestování. Je potřeba se neustále vzdělávat a získávat vědomosti. A já díky všemu svému cestování jsem opravdu aspoň o dva chlupy šikovnější a uvědomělejší.
Ráno tohoto dne jsme vstávaly v “Petr” základně. Tedy v našem záchranném táboru s internetem, domečkama plných Slováků.
No nejdřív jsme si daly vklidu pod pergolou vločky s banánem, křoupaly jsme opět ty špatně koupené bio, které nám časem i zachutnaly. Navíc jsme to jedly déle, což umocňovalo dojem, že se taky více najíme, když tak přežvýkáváme. Kolem nás a kolem noh stolu se obtáčely místní kočky. Levou rukou jsem při snídani držela mobil na nabíječce, aby se baterka v něm aspoň na pár procent a na pár chvil vzpamatovala. Budeme ten mobil potřebovat.
Jakmile dosnídám, sleduju, jak to tady vlastně mají krásné. Budova obmotaná žlutýma světýlkama, stylově mentolový hlavní domeček, hned vedle něj venku pračky na praní, několik sošek zdobících záhonky před domečkama, obraz mandaly, která byla nakreslená ze dvou výrazných prvků Hawaiie. Ananas a palma. Taková ananasovo-palmová mandala přece nemůže zůstat někde na smetišti, když tu dělá takovou pěknou a pro toto místo vhodnou atmosféru. Taky taky byly na půjčení šnorchlovací věci, nějaké blbosti do moře. A taky stylová kola. Dokonalá, ty chcem!
Dnešní 5. den jsme se rozhodly uskutečnit hike na Sleeping Giant. Je to kousek a navíc to vypadá jako příjemná procházka. Ani né krátká, ani né dlouhá, nečekáme žádný dechberoucí výhled, ale samozřejmě pěkný výhled z tama samozřejmě bude.
Sleeping Giant představuje spícího obra a nemusíte ani dlouho hledět na tuto skálu a opravdu ho spícího uvidíte.
Ze včerejšího dokonale promoklého dne jsme měly tak moc mokré boty, že si je na sebe vzít nemůžeme. A tak nám zbývá jediná druhá možnost. Naše bílé žabky z Walmartu za 80centů.
A tak prvních pár metrů zdoláváme statečně. A statečněji zdoláváme prvních 200 metrů. Trvá nám to opravdu dlouho. Dole na parkovišti těsně po nás parkoval nějaký pár. Ti nás stihli předběhnout a slečna šla bosky. Možná to bude dokonalý nápad, který okopírujem. Dokážete si asi představit, co dělají na noze žabky v bahně a ještě v kopci. To se fakt nedá. Sundávám si žabky a s nalezeným klackem vypadající jak dědečkova hůlka, se vydávám vpřed bosému dobrodružství. Zabahněné žabky s sebou fakt nepotahnu a pochybuju, že by mi je někdo ukradl. Aspoň nám budou malým ukazatelem při cestě zpět - jak ještě dlouho budeme scházet/sjíždět v bahně dolů. Celý tenhle hike nebyl ani tak zajímavý, jako to zajímavé brodění bahýnkem. Bylo vedro, bylo bahno, mně se rozpadala jedna gumička ve vlasech za druhou, nakonec jsme se ale došplhaly na první hlavní mezník, ale my chtěly dál. Proto jsme se po skalách vyšplhaly až na samotnou hlavu obra, na nejvyšší bod tohoto výletu. Potkaly jsme ještě pár bosých lidí a pár z cestujících turistů, které jsme potkávaly, se nás ptali, jestli ty žabky dole jsou naše. Aspoň to byla taková kontrola, že ještě budu moct v čem chodit a opravdu ty žabky nevypadaly lákavě. Pokochaly jsme se krásným výhledem, při náročnějších úsecích stezek jsme vypadaly jako opičky. Po balvanech jsme se častokrát musely plížit po čtyřech a dokonce mě napadlo, jestli nepujdu i nějaký další hike bosky. Noha pracuje při těchto náročnějších částech mnohem spolehlivější bosá než v botaskách. Krásně se přizpůsobíte přírodě a není téměř žádná šance uklouznutí.
Cestou dolů už bahýnko na cestách tuhlo a bylo udusané od lidí, takže ti, kteří šli na hike až odpoledne, vůbec to pro ně nemohlo být zajímavé. Alespoň ne tak moc jak pro nás. Se stařeckou hůlkou jsem se dobelhala až k autu a bosky jsem si to odřídila až zpátky do hlavního města. V Safewayi jsme potřebovaly koupit oběd pro dnešní den a nohy zabahněné až ke kolenům nám nebránily nákupu vytouženého grilovaného kuřete za 8$. A veku. Vítězoslavně si to neseme na naše oblíbené místo, oblíbenou pláž, kde už máme ověřenou sprchu v zákoutí, kde se zase můžeme pořádně osprchovat bez jakýchkoliv ostychů.
Grilované kuře nám fakt chutnalo. Jen jsme měly trošku problém s tím, že chtěly naše jídlo ochutnávat i místní chodící kuřata a slepice, což nám přišlo trošku nechutné. Kanibalismus fakt podporovat nebudeme, proto odháníme všechny slípky, co uzobávají drobky veky ze země, z laveček i ze stolu. Naštěstí po chvilce pochopily, že jim nic nedáme a šly o lavečku dále. Teda spíš to nepochopily, ale slečna z vedlejší lavičky je začla krmit, což pro ně bylo rozhodně snažší, než aby škemraly u nás.
Po obědě následovala ta super sprcha a odpočinek na pláži. Po obědě máme na něco dobrého chuť. A jediné co s sebou máme, je zbytek veky z oběda. Tak žvýkáme kousky veky.
Děláme blbosti, odpočíváme, stavíme si z písku želvu, kecáme, pomlouváme, řešíme víza - věčný problém všech přicestovalých Čechů v Kanadě. A sušíme boty! Ty by na dnešním sluníčku už mohly uschnout.
Uschlo vše, opraly jsme sebe, pár oblečení, vyvětraly naše auto, přeskládaly a přeorganizovaly vše v autě, abychom se v tom ještě vyznaly - a taky, aby ten smrádeček trošku vyprchal a měly jsme na další noc v autě trochu organizační klid a pohodičku.
Comments