HAWAII - KAUAI Island - day 2
- Evička!
- Mar 2, 2017
- 3 min read
Vstáváme.
Ostatní návštěvníci kempu jsou již vzhůru a suší svoje stany, spacáky, deky, oblečení. My jsme v suchu. Chystáme si super snídani, zjišťuju, že jsem opravdu skvělý parťák na nákupy, protože včera jsem koupila veku, která je kyselá po octě a teď, ovesné vločky jsou nerozdrcené, jen posekané na kousíčky, tzn. Původně jsou takové, které se mají vařit min.30 minut a ještě nechat odstát. No my to drtily nasucho mezi zuby s rozmačkaným banánem každé ráno právě od tohoto rána, kdy jsme to zjistily. Občas se opravdu nevyplácí nakupovat narychlo a dívat se jen na ceny. Ale pozor, my si tyto vločky víceméně zamilovaly a teď už si v Calgary chci tyhle cereálie i koupit. Ráno víc žvýkáš a připadneš si potom asi víc sytější. Po této snídani jsme zjistily, že bychom měly využít pěkného rána, pěkné předpovědi a vyprat si tady co nejvíce věcí, co to půjde. Opět přišly na řadu růžové tkaničky - naše šňůry na prádlo. A tak jsme celý den v autě sušily a všichni si mohli prohlédnout naše spodní prádlo. V tomto autě nebyla moc zatmavená zadní skla jako v tom předešlém, ale tak co.
Dnes nás čekají nějaké traily - pokud to bude možné skrz počasí a celý Waimea Canyon, spousta lookoutů, viewpointů a neskutečné množství všemožných fotek. Proto se snažíme aspoň trošičku upravit a dát do kupy. Naše auto jsme párkrát nechaly odpočinout u cesty, aby tolik nesmrdělo, protože se nám jednou dokonce i kouřilo od kapoty, ale žádné kapaliny neukazovaly ručičkou do červených políček ukazatelů, věřily jsme, že je vše v pořádku. S otevřenou kapotom jsme tedy zahájily první viewpoint a pán nám chtěl dokonce pomáhat a ptal se, zda jsme v pořádku. Jsme, jen auto odpočívá a my se kocháme, češeme a připravujeme se na další stoupání. Auto to zvládalo jedničkově a my taky. Waimea Canyon je snad nejnádhernější místo ostrova, nejvíce americké, uplně jiné, než by kdejaký neznalec na Hawaii očekával. Pokaždé si můžete zastavit na jakémkoliv odpočívadle a vyfotit si jiný kousek canyonu. Jednou vidíš vodopády, jednou “jen” canyon, další místo je skvělé k focení, další zase trošku ideální pro sebevrahy nebo extrémní odvážlivce. Postupně se zastavujete na odpočívadlech se stejnými lidmi. S asiatkami v šatech a žabkách, s důchodcema, s outdoorákama s šátkama na hlavách, s rodinkami nesoucí děti na zádech, na břichu, s lidma v mikinách i v tílkách. Nejlepší trail, jaký jsme si mohly dopřát, vedl pořádným bahnem. Nejdřív se bojíme o své boty, které si nechceme zapráskat. Zvládáme to přes bahno, přes říčku, přes balvany, do kopce i z kopce a ani jednou žádná nespadnem. Úspěšná cesta byla završená nádherným výhledem na canyon z druhé strany. Nádhera! Trail jsme úspěšně došly i zpět, mladým asiatům u parkoviště ukázaly fotky, které musí mít taky, ale bůhví kam došli v těch stříbrných naleštěných teniskách. Ale fakt ta cesta stála za to!
Další a konečnou zastávkou byl trail u lookoutu Pu'u O Kila. Na boty už jsme víc kašlaly, protože bahnu se nedalo ubránit, ale fotky z výhledů máme dokonalé. “Tohle je nejwetovější místo na světě, divej” říkám Zuzce a ukazuju směrem na ceduli One of the wettest spot on earth. No angličtinu spojuju s češtinou uplně blbě, nějak mi občas nenaskakuje, jak to říct česky, ale není to tím, že bych uměla tak dobře. Spíš je to jen nejjednodušší spojení, co můžete anglickou větu přečíst česky. Stává se mi to tu často. Fotky vám všem prozradí víc tu nádheru. Blankytně modré moře přecházelo do královské modré, jen jediná linka obzoru rozděluje odstín modrého moře a oblohy. Dokonalost, kýč, nádhera, stojíte tam a vlastně ani nevíte, jak lépe to popsat. Hledíte a nemáte slov!
Zpět jsme se dostávaly rychleji než nahoru, zastavovaly se samozřejmě méně, jedly mrkve, jablíčko a začaly uvažovat nad letem helikoptérou. Dnes se musíme stejně dostat až zpět do Lihue, hlavního města tohoto ostrova. Takže mrkneme na internetu, kolik by nás helikoptéra mohla stát. Nejdříve nás ale u našeho oblíbeného kempu čekala večeře u západu sluníčka a nabíjení baterky v Zuzčiném notebooku a mojí baterky do foťáku. Nezbytně nutné oboje! Proto jsme si u večeře lehce odpočinuly a sepsaly všechny předešlé zážitky. Návrat do Lihue byl těsně před večerem, a tak už nás čekalo jen hledání nejlepší společnosti helikoptéry a cen a už neodkladný spánek. V tento den nám bylo na očích tolik krásy, že to bylo potřeba rychle vstřebat a jít spát.
Comments