HAWAII - MAUI Island - day 5
- Evička!
- Feb 27, 2017
- 3 min read
Ráno se probudíme, jdeme si koupit něco málo do Foodlandu, ve kterém zaměstnanci mají fancy hawaiiské košile. Se skvělým účesem místního prodavače jsme se ani tak nesmály, jak spíš hleděly jak opařené, co to je za obleček.
Dnes náš čeká výstup na vrchol vulkánu Haleakala. Tento vulkán prý tvoří tři čtvrtiny ostrova, a proto je opravdu na místě se na vrchol a nejvyšší místo ostrova podívat. Ono výstup to nebyl uplně složitý, nejvíce to dalo zabrat autu. Serpentinky, stoupání, ale zdaleka ne tak strašná cesta jako jsem čekala. Oproti ostatním cestám na ostrově byla tahle krásná, široká a opět nesměly chybět viewpointy. I když jsme si seděly v autě až na parkoviště, které bylo těsně pod vrcholkem nejvyššího bodu, byl to docela záhul. Z nulové nadmořské výšky jsme se během pár hodin procházely v nadmořské výšce 3055 m.n.m. (10023 feetů). Po cestě nahoru se platí vstup $20 do národního parku. Tak jsme zaplatily a o párset metrů se zase vracely, protože jsme si neuvědomily, že už jsme jednou v tom samém národním parku vstup platily. Tak nás pán milosrdně pochopil a my dostaly peníze za nechtěně podruhé zaplacený vstup zpět na kartu.
Nahoře to bylo dechberoucí. Pro oči to byl dokonalý minimalismus, pro tělo výborné otužení a pro kardiaky asi určitě velká zátěž. Tak jsme se vydaly po jednom trailu, ale popravdě jsme se hodně bály. Je to hrozně zvláštní pocit kráčet v mlze, vidět jak ty mraky putují nahoru a dolů, jak se potkává studená pára před kopečkem a obchází jeden jediný balvan. Najednou jsme tam byly uplně samy. Nikoho neslyšely, neviděly. A měly tak trochu i nutkavý pocit házet si na cestě drobečky nebo cokoliv, abychom se dostaly zpátky. Párkrát se rozjasnilo a tak jsme chvilku viděly do dálky a hned toho využily na pár fotek. Trailem jsme sestupovaly směrem k těm dalším, ale mraky začly tíhou vlhka těžknout a z orošeného obočí jsme rázem byly v docela nepříjemném dešti. A protože jsem si ještě nekoupila pláštěnku, měla jsem jen pláštěnku pro batůžek. Tak foťák byl v suchu a já se v autě mohla převlíct uplně celá. Cestou do auta mi nebylo uplně hej. Promokly jsme, ofouklo nás, změna nadmořské výšky mi nedělala uplně dobře, ale maximálně mě to bavilo! Funěly jsme o106, takže měla Zuzka konečně prostor k vyprávění jejích historek a cestou zpět už jsme to jeli na převod L, tzn. aby brzdil motor, přesně jak jsem si našla na googlu. Tahle cesta “na Měsíc” stála fakt za to! Protože byla cesta hezčí, než jsme předpokládaly, a protože jsme polykaly zalehlé uši docela bez problému, mohly jsme si v závěru dne ještě odskočit na další výlet, nějaký menší, oddychový. Vybraly jsme si Iao Valley park, ve kterém byl příjemný trail pěknou přírodou - přesně jak to popisovaly všechny weby. Nicméně byl zavřený kvůli záplavám. Škoda, tam jsme se těšily. U brány do parku jsme tedy pořídily pár selfieček, za rytmu jemných kapek deště jsme poobědvaly další zbytky, co nám v autě dělaly doprovod v tomto předposledním dnu tady a vymýšlely jsme náhradní plán. Dojedeme až na konečnou cestu na poslední části ostrova, kde jsme ještě nebyly (směrem k Makeně) a poohlídnem se po další přírodě.
Na konci této cesty za resortama u Makena beach nic není. Je to krajina, co vypadá jak rozbombardovaná výbušninama, nikde nic, všude cedule se zákazy vstupu skoro všude a jen kozy si pobíhaly tam, kde člověk nemůže. Na druhou stranu na konci cesty je trail, který jsme si prošly, přemýšlely nad hazardérama, kteří tady kdysi surfovali a taky tady dosurfovali, potkaly skupinu lidí na koních, potkaly běžící paní z LA, která nás varovala před heavy deštěm na tuhle noc. A ono fakt. Někde v dálce se blížila bouřka a na můj povel se šlo do auta. Jakmile jsme zabouchly dveře, rozpršelo se. Tak nám nezbývalo nic jiného, než se vrátit zpátky do města. Tu to bylo na noc určitě nebezpečné. A stejně už byla tma, tak se nedalo nic moc dělat. Dvakrát jsme přejely odbočku, kterou se jelo do města, a to jsme si říkaly, že si to budeme sakra pamatovat. Spíme u Safewaye, na wifině Starbucsku odpovídám na několik mailů ohledně focení - najednou se chcou všeci v Calgary nechat fotit, když tam nejsem. Jak naschvál! Abych pravdu řekla, už trošku potřebujeme nový čerstvý vzduch, nové místo, nové zážitky. Na tento ostrov - pokud se nechcete celý den válet na pláži - vpohodě vystačí 6 celých dní.
Comments