Dublin 27.-28. 1. 2015

Včera v 6:00 vstávám, protože 6:50 mám odvoz do Přerova na LE do Prahy. V Praze čekám do 17:35, ale místnímu letištnímu pánovi co hledá svačinky po koších daruju plechovku Kofoly a od té chvilky se usmívám dvojnásobně než při běžném cestování. Na poslední výzvu ke gate se loučím s pánem a jdu nechat rentgenem projít tašku. Silvinka už je dávno chudinka na letišti v Dublinu a čeká na mě! 4 hodiny to ale nevydrží, razí sama do města a já za ní dojedu. Na zastávku Green collage & Temple bar. Pištíme radostí a skáčeme do vzduchu už při prvním mrknutí na sebe. Během 5 minut potkáme víc bezdomovců jak "obyčejných" lidí. A ti "obyčejní" lidé ve velkém chodí po ulici, oblékají bezdomovce, nalívají čaje, dávají housky. Roztomilé, až na to nevědomky hledíme asi 5 minut bez pohnutí. Po prozření, že to asi není vhodné tam stát opodál skoro s otevřenou pusou, brouzdáme uličkami okouzlujícího Dublinu, kecáme, kecáme, kecáme a jíme sušenky. Vzhledem k tomu, že jsem v autobuse našla mapku z letiště, určitě se neztratíme! Fakt ne! :) A těch uliček! Jdem hledat ten nejznámnější Temple bar. Najdeme českou hospodu Czech inn a jedna poctivě opravdu česky natočená Plzeň nás nemine! Slečna Irka dostala pochvalu. Kecáme u toho jednoho piva, kecáme, kecáme, bolí nás hlasivky ale stále si skáčem do řeči. Tak jdem najít ten Temple bar. Točíme video. Fotíme fotky. Mrká na mě ten Ir opodál. Jsme v Temple baru! A s živou hudbou - okouzlující, dvojnásobný úsměv toho večera se již minimálně zdesetinásobil! Ve 2:00 nás vyhazují. Co teď? Prší a nevíme kam, co a jak. Všichni šli do toho americko-irsko-evropského junk foodu, tak jdem taky. Ohřát se. A klínek pizzy si zasloužíme. Zasloužíme si i dva :D Jakmile pánové douklízeli a chtěli jít domů, šly jsme tedy z tepla ven. Bylo půl 3 a my se marně ptáme u dalších 3 barů jestli nás pustí dovnitř. A nic. Prý máme jít domů. Jenže to jim nevysvětlíme, že nemáme v Dublinu domov :)) A teď ten úžasný hotel před náma!!! Jmenuje se McDonald - 24 hours! Pecka! Luxus! Skvělé řešení! Objednáváme si jedno smoothie napůl a ucucáváme při hraní lodí, fotbalu a piškvorek asi 2 hodiny. Pak následuje krize. 5 hodin a Silvince se chce spat. Dává si kafe, já čaj. Jenže to se chce už spat mně. Oki zdřímneme si, ti dva kluci vedle taky leží a spí. Nějaký divný holky s růžovýma gumičkama ve vlasech zpívající Spice girls na celý Mekáč nás budí. Ale když to tak vezmeš, i rádio zdarma se hodí. Tak já jsem neusla. Přečkáme do 7. hodiny ranní a vydáváme se do města. Fotíme omezeně. Točíme omezeně. Šíleně fučí a je nám obrovská zima! Zvládáme to, nejsme z cukru a budem mít na co vzpomínat. Ve třetím kostele jsme našly konečně vstup zdarma. Na mši nevím co mám dělat, ale sedím a ohřívám se. Druhá zahřívací byl obchod H&M a mezitím zahřívací venku - vínečko. V 9 ráno ideálka :)) V parku se nám motá hlava, vyhazujeme téměř prázdnou flašku, koupíme turkey bagetu na cestu a frčíme na letiště. Letiště opět nezklamalo, máme novou kámošku a to poprvé z česka! Doposud to byli samí cizinci. V letadle usínám ještě před vzletem. Usnula jsem na 30 minut! Juchů! Ve Vodafonu se tvářím, že mám hrozný zájem o jejich tarif i mobil a prosím, jestli by mi opět nenabili mobil, stejně jako cestou do Dublinu. Budu toho využívat asi častěji :) Už mě čeká jen cesta z letadla na letiště, z letiště na nádraží, z nádraží na přerovské nádraží a z přerovského nádraží autem domů. Při transferu z letadla do letiště všichni cestující umírají zimou a mně se úsměv zdvacetinásobuje! Tři přenádherné cizince o trošku starší než já učím česky! Dnes použijou v Praze na párty slova: "Ahoj! Jak se máš? Máš krásné oči!" Doufám, že si s tím vystačí :)) Právě už mi běží 20. minuta 41. hodiny beze spánku, takže ještě se zaslouženým rohlíkem za škraní padám volným pádem do peřin na mé posteli. Zážitky jsou bohaté a krásné i během blbých dvou dní, když je umíš vnímat!