Vánoce 2016

Co se týče předvánočních i všech svátečních dní v Calgary, snažila jsem si atmosféru navodit co nejvíc to šlo. Upekla jsem linecké a perníčky i s perníkovou chaloupkou, snažila se vyzdobit to tady společně s Miškou co nejvíc, jak to šlo. A uznávám, měli jsme tu snad krásnější výzdobu jako doma, kde je možnost koupit cokoliv. Možná tím, že se snažíte si Vánoce tady udělat o to pěknější, tak nastupují místo lidí bohužel věci a dekorace. Adventní věnec, který jsem nazdobila na talířku, se mi dokonce i líbil, pečlivě jsme sledovali každou adventní neděli, abychom mohli zapálit svíčku, i když jsem třeba pracovala a došla domů bůhví kdy. No co vám budu povídat, měli jsme to tady nádherné! A cukroví jsem tu taky snědla víc jako vždy doma. Každý den v té zasněžené krajince, kdekoliv v ulicí jsem se ocitla, připadala jsem si jako Kevin ze Sám doma. Jak chodil v ulici uprostřed silnice v obrovské zimě. Ostatně o chození v těch mrazech už jsem jednou psala. Zrovna včera jsem na zastávce brečela, jaká mi byla zima. Slzy jsem si stihla utírat dřív, než mi zmrzly na tváři. Do práce - fotostudia - chodím naštěstí skywalk, těma vyhřátýma tunelama mezi mrakodrapama. A každý den vycházím těmato tunelama z posledního mrakodrapu - ze Sheraton hotelu, kde mě každé ráno pikolík u východu zdraví “good morning”. Ha, žít si v takovém hotelu, no…

V druhé práci - uklízení domů - se nějak nemůžu sžít s tempem a rychlostí. Ale snad to dopiluju. Připadnu si jak debil, co neumí vysávat. Doslova. Furt mi něco padá a tak. Ale naštěstí se aspoň zahřeju a hýbu celý den. Zezačátku se mi připomínaly zničený záda, které mám už z konce svatební sezóny, ale už si tělo zvyklo a pracuje jak má. A před Vánocema to začlo. Začala jsem dostávat dárečky od klientů v podobě čokolád v jakémkoliv provedení. A takto začalo přejídání blbostma.

Abych to pracovní nasažení řádně vykompenzovala, snažila jsem se vytvářet si alespoň nějaké aktivity. Tak jsem jela na výlet. Původně plánované jezero nás nenadchlo ani natolik, jako jiné výlety po cestě. Naprosto v úžasu jsem byla z Johnston Canyon, kde mi zmrzly v těch -30 i řasy, měla jsem bílou šálu, již zmíněné řasy, obočí, čepicu, vlasy...hotová profilovka! S pěti chlapama se to dalo v autě vydržet, dokonce byli docela potichu, aby si mohli užít všech mých historek po cestě. Haha. Jen to oblečení neměli všeci nejvhodnější, ale i tak vznikly pěkné fotky v těch mrazech.

24cb

46

20

4

rasy

19

22

25

38

0

44

7

Vánoce se blížily a já musela shánět nějaké menší dárky pro spolubydlící. No ale co vymyslet? Nakonec jsem to myslím docela dobře vyřešila. V nákupních centrech se stála obrovská řada jak na jediný šťastný okamžik dětí v celém roce. Mohli si sednout Santovi na klín a říci mu, co je jejich tajné přání. IPhona, IPada, MacBooka, notebooka, mobil, bůhví co ještě. My zaslechly jen toho IPhona a dál jsme neposlouchaly. Vánoční dárečky jsem nakoupila a zjistila jsem, že je nejvyšší čas zajistit nějaké dečky pro miminka. Objednala jsem proto na aliexpressu nějaké wrapy a ve Walmartu jsem pořídila vlnu a začla plést. Z jedné jsem si upletla na prstech šálu jako vánoční dárek ode mě pro mě, s druhou jsem vyrobila malou dečku pro newborn děti. Z toho mít tak deku! Stálo by to majlant, ale asi bych musela furt jen spát, jak by se mi líbila!

A teď začnu tedy dárkama pro mě, které se mi kupily. Od klientů z uklízení vlastně ty čokolády, jedna klientka z mého oblíbeného domu, kde uklízíme každý týden jednou, nám nechala v balíčku balzám na rty a k tomu gift-card do Starbucksu! Tak konečně ochutnám to Pumpkin-spiced latte, které chci ochutnat už tak 3 roky a vždy na to zapomenu. Od zaměstnavatelky jsem dostala kartičku do obchodu, tam se moc těším, až budu mít čas, hned si tam zajdu a povybírám něco, co mi udělá radost a nebude to uplná konina. Od zaměstnavatele ve fotostudiu jsem dostala $50 poukázku do restaurace. Tak přemýšlím, kdy si na co zajdu. Juchů. K prvnímu platu ve fotostudiu a zároveň poslednímu platu v roce 2016 jsem dostala knížku plnou slev a free vstupů a věcí. Od kadeřníce, manikúry, masáže, vstupů do zábavních parků, na minigolf, motokáry, až po žrádlo pro psy a kočky zadarmo a pro předkrmy v restauracích. Takové dárky dělají sakra radost! Když víte, že si můžete užít něco, co byste si tady v Kanadě určitě během prvního roku žití tady nedovolili ani náhodou. A protože jsem správná Češka, tak i přesto, že mám nehty šílené, a že nejsem ten typ ženy, která by dbala o své ruce natolik, aby potřebovala manikúru, samozřejmě věnuji svůj čas k tomu, abych si na tu manikúru začla. Poprvé ve svých 24 nebo 25 letech. Kvůli zážitku a ze zvědavosti. Těším se na nový rok - už jen díky těm free vstupům! Abych těch předvánočních dárečků neměla málo, taky abych měla o kousek víc záře v očích, šly jsme se Zuzkou nakupovat do Value Village (myslím už několikrát zmíněný obrovský sekáč). Potřebovala jsem mikinu a tepláky do práce na uklízení. A tepláky jsem nesehnala, zato jsme odjížděly s pořádně plným košíkem a skoro prázdnýma peněženkama. A proč jen skoro? Protože! Stála jsem tam, čekala na Zuzku kouse u pokladen. Mezitím za mnou přišla paní s kartičkou, která obsahovala 30% slevu na celý nákup. Usmála se, řekla “Merry Christmas” a odešla. Nestačím zírat. Miluju lidi! A takovéto situace, které mi rozzáří opravdu oči. Samozřejmě ta sleva, ale především ta obětavost. Dobře, paní už asi nestihla kartičku využít, ale i tak, vždyť mě by nenapadlo tam stát a čekat, kdo bude slevu nejvíc potřebovat. Pěkně si mě vytipovala. A to nevypadám fakt jak nouzovka, teda doufám…

Předvánoční výzdobou se to tu moc neblýská jak to bývá ve filmech, Jo baráky, ty tu svítí krásně, občas je nafukovací svítící santa, mimoň nebo sněhulák větší než dům, ale jinak jsou tu často i vkusné výzdoby, což mě překvapilo. V downtownu svítí mrakodrapy neustále, tam by byla vánoční výzdoba docela zbytečná, ale hned okolo je hned několik pěkných nazdobených míst. Tak jsem si to před Vánocema stihla ještě vše projít. Nasvícený romantický most, pod kterým se na řece bruslilo. Nádhera. A pak placená akce - Zoo Lights. Musím tam jít z povinnosti, že je to taková událost, a taky mě to dost zajímalo, co to bude. A bylo to pěkné, taková stezka v Zoo, ve které bylo vše nasvíceno, každý keř, stromek, cestička. Od svítících tučňáků a šmoulů až po nějakou love-stezku, která měla tolik srdcí po cestě, že to spíš vypadalo jako baráček v Hulíně u kruháče.

13

5

10

8

Abych pravdu řekla, poprvé se mi pořádně zastesklo, když mi došel balíček z domu. Mamka v dopise napsala, že si dokáže představit, jaké to je rozbalovat balíček z domu, když jsem tak dlouho pryč. Přirovnala to k tomu, jako když jí došel na dětský tábor balíček od rodičů. Je vlastně jedno, co v něm je, hlavní je ten pocit, že tu danou věc váš blízky člověk předtím držel, koupil, vyrobil a balil přímo pro vás. Je to hrozně zvláštní pocit a ani to nedokážu pořádně popsat. Dostala jsem spoustu užitečných věcí, spoustu sladkostí a i drobností pro potěšení. Tak jsem si některé věci dala pod stromeček, něco jsem si už vybalila a uložila na své místo. Balíček mě strašně moc potěšil!

Den před Štědrým dnem se uspořádal u nás doma večírek. No “trochu” jsem to nezvládla a šla někdy po 10. spat s tím, že nedokážu mluvit ani reagovat. Bylo mi blbě víc jak půlku Štědrého dne. To jsem se předvedla :)

Později jsem se nějak probrala, a i když jsem holkám s přípravama moc nepomohla, do večera jsem byla aspoň ok a zvládla si dát výborný bramborový salát s kaprem i lososem. A vývar. Dál jsme měli na stole ještě řízky, no pochutnali si určitě všichni. Po večeři přišly dárečky. A já měla letos znovu Vánoce jak malá. Rozdávala jsem dárky, užila si dárky svoje i dárky ostatních. Bylo to nenucené a fakt pěkné. Bylo nás 6 a večer jsme zkukli Pelíšky. Akorát na přípitek jsem usrkla povinně trochu vína, jinak jsem neměla ani kapku. Ale aspoň na večer jsem byla vpohodě. Přejezení štědrovečerní večeře jsme do sebe tlačili ještě cukroví a vše, co jsme dali na stůl. Od začátku kanadského života to byla docela změna. Ta rozežranost. Do této doby hledá člověk nejlevnější jídlo a uvažoval nad vším co si koupí a na ty Vánoce si to chce trošku užít i co se týče jídla. Vzpomněla jsem si na to, když jsem byla kdysi na 5 týdnů v lázních, kde jsem byla kvůli hubnutí. Celých 5 týdnů jíš miniporce a zničeho nic ti pak dají broskev. Nikdy si nevychutnáš tu sladkou chuť jako když máš 5 týdenní přísnou dietu. A ještě jako nedlouho odrostlé dítě. Takže tak nějak jsem si tu užila Vánoce. A na těle to jde trochu víc poznat. Co už.

25

23

55

40

51

29

24

25. Prosince jsem se probudila pěkně pozdě. Potřebovala jsem dospat všechny ty mé nedokonalosti předštědrovečerního večera. Venku svítilo nádherně sluníčko, byla modrá obloha a zase čerstvě nasněžený sníh, tak jsme pro případ zatáhli žaluzie a dívali se na Sám doma. Tak jsme si u toho pěkně odpočinuli a šli na plazu do downtownu bruslit. Já opět nemám brusle, ale Miška mi na pár koleček půjčila svoje. V životě jsem nebruslila na bruslích bez zoubků, tak jsem měla chvilku problém, ale pak to šlo. Obrovská zima nás donutila jet zpátky domů.

26. Prosinec - Boxing day! Sakra co bych si měla koupit? Třeba zimní boty by to chtělo, do pořádných mrazů. To potřebuji a ani si nebudu nadávat, když je fakt koupím. No nekoupila jsem je. Všude bylo milion lidí, skoro 10metrová řada na jezdící schody do dalšího patra nákupního střediska. Do některých obchodů stejně tak dlouhá řada. No ale do Victoria's secret byla podezřelá řada. Jdu se mrknout..jen tak. A nakonec jsem koupila 7 kousků spodního prádla za necelých $30. Juch! To jsem taky potřebovala, fakt nutně! A pak do Winners, oblíbeného obchodu. Viděla jsem tam nedávno pěknou bedýnku na miminko a já vím, že mám mít brzo další focení, newborn. Tak nemůžu přijít zase s prázdnou jako předtím. A pak koupě letenek na Hawaii. Letenky tam na Kahului, ostrov Maui, koupeno přímo na Boxing day. A zpět letenky koupit nešly. Asi denní limit, naštěstí do času 0.01 nezbývalo moc minut, proto jsem vyčkala a koupila letenky těsně po půnoci hned 27.12.. Po koupení letenek jsem ihned popřála Žandi ke svátku. Vzpomínám na každoroční dětskou diskotéku po hasičských závodech. Jak jsme tam oslavovali povánoční náladu bezstarostných svátků. Hned po boxing day začínají pracovní dny. Po práci hlídám Danči kočku (tam, kde jsem bydlela první dny tady), chodím do fotostudia, chodím uklízet. Na Silvestra jsem fotila ráno newborn. Cestou jsem potkala srneččí rodinku, asi 6 jich lízalo sůl na cestě. Nevěděla jsem, jestli fotit na mobil nebo rychle najít foťák. Vyhrál mobil - byla fakt zima. Foťák jsem vytahla až na miminko. Na nádherné miminko blondýny a černocha. Nádherné roztomilé mimuško!

Doma jsme slavili Silvestra opět u spousty jídla. Poseděli jsme, já si dala pár skleniček, měli jsme návštěvu a na půlnoc jsme si přiťukli před barákem na zasněženém schodišti. Venku bylo ticho a stejně tiše sněžilo. Tak jsme zvolali Happy New Year a nikdo nikde. Po půlnoci jsme se dokonce roztančili na nej pecky a po 3AM “už” šli spát.

SO HAPPY NEW YEAR 2017!

1.1.2017

Lazy day! Odhrnula jsem další napadlé centimetry sněhu, teď už se můžu před barákem můžu zabořit do sněhu až po kolena. Na snídaňo-oběd jsem nachystala ze silvestrovských zbytků česnekové jednohubky a jednohubky s uzeným lososem, stále jsem sakra pojídala cukroví. Zbytky. Čím dřív to sníš, tím dřív to bude pryč a nebudeš to muset jíst. Přesně tak. Večer jsme hráli Carcassonne a já dvakrát prohrála. Jednou se to dalo, podruhé to byla prohra na plné čáře. Super začátek v novém roce, sice prohra jako prase a rovnou dvakrát, ale od srdce jsem se dlouho nezasmála se slzama v očích. Začla jsem s dietou. Nejdřív jsme u hraní pojedli zeleninu s hummusem, potom jsem našla bohužel Toffifee..S dietou začnu později.

Od dalšího dne jsem se necítila moc dobře. Měla jsem dva opary na rtu, dělala si na uzdravení co nejvíce zázvorových čajů a během dvou dnů jsem se co nejvíc vyležela. Po prvním pracovním dni v novém roce jsem měla domluvenou schůzku ohledně další nabídnuté práce. Hlídání dětí. Tak třeba to nějak dopadne. Dám vědět! PS: na zastávkách v těch -20 stupních občas už i brečím, proč je taková zima...