První týden kanadského života za mnou

DEN 4

Mám opar na rtu. Strašně moc tu piju, je tu asi suchý vzduch. A pořád moc nejím. K snídani jsem si dala čaj a ovesné vločky ještě z domu. Se skořicí taky z domu. Řeším stále ubytování, práci, koupila jsem foťák, teda nekoupila, protože mi banka zamítla transakci. Asi podezřelá platba. Tak nevím, jak to budu řešit. Foťák potřebuju! Půjčila jsem si kolo od Alexe, nechala si vysvětlit, kam přesně do parku Fish creek mám jet a jela jsem. Rozdíl mezi lidma tady a v česku je znatelný. Jsem zvyklá, že na stezkách a cestičkách ti lidi nadávají, že jedeš na kole. A tady ti ustupují, pouští tě a ještě se omlouvají. Projela jsem se podél řeky, chvilkami to byl trošku offroad na kole, sem tam jsem kolo přenesla, ale našla jsem nádherná místa, kde jsem si chvilku sedla a vyhřívala se na sluníčku. Na tom velikém kopci jsem viděla lidi kochající se rozhledem. Ten viewpoint musím dobýt taky. Tak jsem kolo vytlačila vyšlapanou cestičkou a hleděla jedním směrem na část Calgary, dalším směrem na zalesněnou část Fish Creeku a za ním hodně v dálce Rocky Mountains. Nádhera. Další den, kdy lituju, že ještě nemám foťák. Konec rozjímání, jdu sepsat další zážitky, hledat bydlení a práci.

DEN 5

Dnes jsem vstávala v půl 5 ráno. Pořád jsem si nezvykla na časový posun a taky mám plnou hlavu toho všeho. Jsem tu pátý den a vlastně nemám ani bydlení ani práci. Naštěstí je teprve první pracovní den, kdy mám možnost hledat práci – předtím jsem si zařídila vše potřebné, abych mohla začít hledat a pak byl víkend. Musím si to odůvodnit, proč je to tak, jak to je… Vstanu, dám si sprchu a začínám hledat společně se Zuzkou (češka, která přijede o týden později, chceme najít společné bydlení). Něco jsme našly, proto si začínáme vybírat co z bytů, apartmánu a basementů by šlo a nešlo. V tento den jsem napsala už docela dost mailů. Dozvídáme se informaci, že nám jedno bydlení v docela světlém basementu přece jen vyšlo. Můžeme tam bydlet měsíc v obýváků na gauči a zaplatíme jen „drobné“, později se ubytovaní přestěhují jinam a my se jen přemístíme do svých pokojíčků. Tohle musí klapnout a těším se na to. Konečně už můžu hledat jen práci, která bude v okolí mého bydlení. Po obědě, kdy jsem si do hrnečkové polívky hodila pár „express 3 minutes těstovin“ z domu, aby mě to víc zasytilo, jsem vyrazila opět směr Chinook centre. Jen tak pro sluneční brýle, i když zrovna dnes bylo celý den zataženo a 3°C, pocitově snad tak -5°C určitě! Na tu zimu si budu muset začít opravdu zvykat. V parfumérii jsem si chtěla koupit parfém a nakonec to skončilo tím, že jsem si navoněla vše co šlo, strčím to do kufru, tím se provoní zbytek věcí a prozatím nechám koupi až na někdy jindy. Prostě příště. Doma si vařím čaj a řeším další nabídky prací.

DEN 6

Dnes jdu hledat práci osobně. Alex mi v práci vytiskl nějaké životopisy navíc a vyjela jsem směr Westbrook do nákupního centra a potom procházela 8Ave. Rozdávala jsem životopisy, usmívala se co to jen šlo, sem tam vyplnila application, který si přiložili k mému životopisu, někteří mi rovnou oznámili, že přijímají poptávky pouze online. Na 8Avenue – ulice přímo v Downtownu jsem chodila do každé restaurace, kde se vařilo. Klidně budu dělat cokoliv. Občas jsem do nějaké restaurace tak rychle přišla, že jsem stejně rychle i odešla. Já s plátěným ZOOT home-made batůžkem jsem se občas někam moc nehodila. V jedné restauraci bylo příliš pánského sex-appealu, tam jsem se ani neodvážila vstoupit. S manažerkou jednoho irish pub jsem se domluvila, že pokud nenajdu práci do dvou týdnů, tak ať zavolám a zkusí mi nabídnout alespoň part-time job, i když zrovna nehledají nikoho. Spousta lidí je příjemných, spousta restaurací je dobře vypadajících. Hned má člověk o kousek lepší náladu. Cestou domů jsem se stavila v Chinooku. Potřebuju se navonět a stavit se do Value Village nedaleko Chinooku - mrknout na ceny nějaké peřiny, spacáku či něčeho, pod čím budu moct spát tento rok v Kanadě. Cestou domů potkávám Honzu, který se chlubí novým Iphonem. Mám takové malé tušení, že si možná „to jabko“ koupím časem taky. Můj mobil má tak rozbitý displej, že by nevydržel bez fólie a fólie má už tolik bublinek, že přes ni nevidím na displej. Večer jsem se s Dančou vydala na jógu. Každé úterý mají ve sportovním středisku poloviční ceny. Za 6CAD si kupuji lekci skvělé jógy. Večer hledám na internetu zase práci a přestává mě to docela bavit. Nastavila jsem si jazyk v telefonu na angličtinu, facebook taky. Ať to aspoň trošku podvědomě vnímám a nebráním se cizímu jazyku.

DEN 7

Dnes je den „ničeho“. Rozeslala jsem neskutečné množství životopisů online, vyplnila několik žádostí o práci a nehla se z domu. A protože tohle je den, kdy se vlastně skoro nic nového neodehrálo, tak jsem mohla volat mezi hledáním práce přes skype. Prozatím jsem volala jednou do Irska, dvakrát do Anglie a třikrát do ČR. Když jsme u těch počtů, tak jsem navázala zatím pětkrát oční kontakt s chlapama, celkem čtyřikrát jsem se stavila v parfumérii Sephora, to abych si nemusela koupit parfém. Celkem dvakrát mě zastavili revizoři, když jsem jela c-trainem načerno. Ani jednou jsem neplatila pokutu. Na puse už mám druhý opar a celkem už jsem strávila tři dny hledáním práce. Je to celkem opravdu demotivující, když v Česku máte vždycky plno práce, nevíte, co dřív, vlastně práci jsem hledala jen jednou a vždy mi padala přímo pod nos. Opravdu vždycky. Zatím jsem utratila dost málo peněz na to, že tu jsem už týden. První dva dny jsem byla na obědě v Chinooku u číňanů. To mě stálo vždy po 10CAD. To byly prozatím mé nejdražší investice. Zrovna včera jsem si koupila banán nevím za kolik, řecký jogurt s borůvkami a jahodami asi za 3CAD – fakt to vypadalo skvěle! Potom avokádo za 1CAD, zeleninu, kterou jím už dva dny a ještě mi zbylo i na zítra - za 2CAD, stále z našeho sobotního výletu zůstala ta zakysaná smetana, se kterou míchám tu zeleninu s avokádem. Vznikne skvělý fresh-salát! Na snídani jím stále ovesné vločky z domu, které mi ale za chvíli dojdou. I bych si dala nějaký ten svatební oběd, na který jsem byla skoro každý týden zvyklá. Ale to přijde. Až budu mít práci, za odměnu si koupím něco dobrého. Ideálně dělat v kuchyni, aby mě ty chutě přešly. Naštěstí tu hladem netrpím v žádném případě. Kromě psychické frustrace, že hledám práci „už“ třetí den, tak mě tady vlastně nic netíží. Začátky jsou vždy těžké, bude to opravdu zkouška celého mého já, ale těším se na to. Jsem ráda, že jsem toho doposud tolik procestovala. Právě cesty a výlety v Norsku, Finsku, Švédsku, Anglii, Irsku, Itálii, Slovensku, Maďarsku, Polsku, Francii, Belgii a vlastně i Kanadě a USA (snad jsem nic nevynechala z mých posledních výletů během dvou let) mne naučily žít tímto spořivým životem. A nijak mě to vůbec neomezuje. Mám tu svůj plechový hrneček z dokonalého fesťáku tohoto roku, plastový příbor, který zachrání to, abych nemusela jít uplně „na prasáka“, mám tu na ruce své tetování, které mi připomíná to, abych stále mentálně rostla, připomíná mi taky své stále zákazníky a také ty uplně nejbližší. Na ruce mám i svůj Pandora náramek s letadýlkem, který mi připomíná poslední a zároveň velmi úspěšný rok pře mým odletem. A přibyl i čtyřlístek, za který moc děkuji. Ten mě tu bude provázet celým mým real-canada-life.

Danča a Alex si dnes donesli domů kočku. S domácími zvířátky je to tu docela složité. Nejen to, že je to drahá investice si vůbec domácí zvířátko pořídit, ale především když je načipovaná, tak by z toho mohl být docela průser. Je to kocour, zatím nemá jméno a je zapsaný až v Edmontonu. To je cca 3 hodiny cesty z Calgary. I když jsem víc pejsková, tak je kocour fakt nádherný a bude mi tu dělat společnost nejednou minimálně u snídaně. Stěhuju se do svého bydlení až v pondělí. Teď je středa.