Ohlédnutí na 2016

Zpětně se to opravdu špatně píše, ale bylo by škoda si aspoň trochu nevzpomenout na všední dny posledních pár dnů v roce 2016. Abych to shrnula rovnou celé, rok 2016 byl opět boží. Spousta změn, ještě víc nových lidí, skvělých kroků a okamžiků, odhodlání, vlastně i stresů, nemocí, které mi bránily pracovat a scházet se s těma, které mám ráda. Ale vše má svůj důvod. Byla bych blbá, kdybych si odpírala věci, které jsem v tomto roce chtěla a potřebovala. Rok 2016 mi každým rokem začínal s tím, že jsem se rozčilovala s osobním bojem vztahů s chlapama. To letos po dlouhých letech konečně řešit nemusím! Člověk si - nevím proč - zrovna vždy na Silvestra uvědomí, co vše bylo a nebylo a pak se zbytečně může zabývat blbostma.

Tak opět emoční leden 2016 vystřídal odhodlaný únor. V pondělí, přesněji 8.2.2016 jsem měla důležitý den svého života. Veledůležitý. Myslela jsem si, že to byl i nejdražší měsíc mého života, ale to překonaly kanadské vánoční nákupy foťáku, dvou objektivů, MacBooku, IPhonu, postele (a všeho co bylo potřeba si tu zařídit) a letenek na Hawaii.

No zpět k tomu 8. únoru. Kromě toho, že jsem byla na operaci očí na odstranění dioprií, tak jsem si taky koupila auto. A v ten samý den mi přišlo oznámení ohledně vylosování mého já na roční pracovní víza do Kanady. Představte si, že ležíte, celé dny spíte nebo ležíte a nesmíte se dívat na žádný monitor, na display mobilu, nesmíte číst a nemůžete vlastně vůbec nic. Jste odkázaní jen na vlastní myšlenky. A nebo na poslouchání Cimrmana stále dokola. Tak proč mi to sakra dělají, že mi přijde pozvánka zrovna v den, po kterém musím být 5 dní v klidu. Hlavou se mi dělo to nejdůležitější - jak dokážu jen tak odjet od všech, jak to dokážu říct svým stálým zákazníkům, jak to řeknu v práci a jak to se mnou vlastně bude. Tedy od února jsem si už začla vše v hlavě srovnávat a plánovat, ale bohužel, protože jsem nemohla uplně všem hned říct, co plánuju, snažila jsem se naobjednávat si všechny, abych je ještě stihla vidět, než odletím, snažila se v práci pracovat opravdu naplno, abych si to ještě užila, zrušila tarif, abych využila naposled pracovního čísla, začla přemýšlet, co je pro mě důležité a co ne. Tudíž jsem přestala naprosto utrácet, aby mi vyšlo co nejvíc na Kanadu.

Sice to byl rok šíleně hektický a každý 1 až 1,5 měsíce jsem chytla z pracovního přetažení a stresu horečky a musela se pořád léčit, ale tady vidím konečně ten rozdíl. Člověk musí být psychicky vpohodě. Fyzicky taky. Opět jsem si mezi těma nemocema objednala co nejvíc soukromých hodin s trenérkou Adélkou ve fitku, snažila se, abych v Kanadě vyšla ty kopce. Na konci roku jsem sice opět tuček bůček, ale přesto jsem spokojená, jak ten rok 2016 plný příprav, zvratů, žádných zbytečných randíček a hlavně božích výletů, chvil s přáteli a rodinou proběhl. Moc mě to bavilo. Moc moc. I s váma v Česku, nejen tady jsem tak nadšená. To já mám tak už nějak v krvi tu nadšenost pro skoro vše. Jen v Česku jsem neměla čas si své myšlenky setřídit a vstřebat alespoň pro sebe na papír. A to jsem chtěla deník psát několikrát. A tady v Kanadě mě to nutí, protože nemít to sepsané by byla asi větší škoda.