Takové ty holčičí starosti...

Chybí mi víno. Ve Winners obchodě jsem našla knížečku plnou citátů jen o víně. “Wine...the intellectual part of the meal.” Ale čert to vem, dnes se mi poskytly jiné radosti než víno! Dnes je black friday! Byli jsme nakupovat! Nekoupila jsem nic s “black-slevou”, zato mám zimní bundu velikosti M (ano mami, zapla jsem to přes prsa). Je testovaná v -30 stupních Celsia. Tak mi bude asi v Kanadě teplo.

Ale co je hlavní!!! Mám kalhoty velikosti 6! Nikdy jsem nebyla šťastnější! Jsou sice trošku natahovací, ale normálně na zapínání a já si v nich i dřepnu! Nevím, jak moc skáčete radostí vy, když si koupíte něco třeba o dvě čísla menší než obvykle. Já skáču do stropu a mám slzy v očích. To je takový pocit, že ty gatě koupíte, i kdyby vám vlastně neslušely. Jsou to šestky! Ty musím mít ve skříni. A další věc. Kromě dvou kabelek, které už mám doma taky, tak mi chybí taková ta úžasná červeně károvaná košile. Všude byly ale tak šílené davy lidí, že tentokrát ani mě to nakupování nebavilo. K obědu jsme měli lososa. Výborného. A další věc, kterou se chci pochlubit. V Sephoře to znělo opět jako v kurníku, ale žádné speciální akce pro mě neměli. Takže vonět a malovat se budu stále jen vzorkama. Ale! Nevím, která ze slečen, paní a dam zná handmade kosmetiku Lush. Šla jsem si namazat ruky nějakým vzorkem, ale odchytla mě prodavačka. To jsem uplně nechtěla, ale na druhou stranu, žádnej chlap vám takto pěkně nenamaže ruce. Jen mi bylo trapný jí tam říkat, jak je to příjemné. Vyznělo by to asi trošku blbě. Nemohla jsem se rozhodnout mezi dvěma vůněma. A byla jsem pořád tak nerozhodná, že aniž bych chtěla, tak paní prodavačka dostala skvělý nápad. A tak když jsem jí říkala, že potřebuju poradit od kamarádky, řekla mi, že mi z těchto testerů teda odebere kousek. Odcházím se dvěma mini kelímkama s krémama. Měla jsem slzy v očích. Proč si sakra furt něco kupovat, když se vám pořád dostává takového štěstí, že dostanete něco zase zadarmo. Řekla jsem jí, že se stavím během víkendu. Prd. Ty krémy mi samozřejmě vydrží minimálně do Vánoc. Přemýšlím, jestli nevypozoruju příště jinou prodavačku a nezkusím být nerozhodná znovu. Jsem lhářka. A to nebylo poprvé. Tento týden - když jsem zaspala do práce - ano, do druhé důležitější práce - do fotostudia (vše jsem s během stihla), ale o to tu nejde, teď to píšu, protože chci říct, jak moc lžu. Když jsem teda zaspala do práce, samozřejmě jsem se nestihla namalovat. To znamená, že se musíte přikrášlit něčím v Sephoře. A přišla za mnou prodavačka. Já zrovna byla u pultu, kde hned vedle mých oblíbených rtěnek byl regál s tvářenkama nebo něčím takovým. Ptala se, co hledám. Samozřejmě každý odvětí rychlýma slovama, že se jen dívá. Já k tomu dodala druhou větu, že se mi líbí, jak se to třpytí, že to vypadá opravdu pěkně. A věrohodně už si zkouším odstín čehosi třpytivého na zápěstí. Hned mi ukazovala limitovanou edici. Nemůžu za to, ale prostě ty prodavačky si to dělají samy, abych neustále musela lhát. “Ooooh my gooood! To vypadá krásně, taková krásná zlatá krabička! A takové třpytivé to je, přímo dělané na Vánoce. Hned to musím říct svému příteli, jak se to jmenuje a kde to najde. Tohle chci jako vánoční dárek. Moc děkuji!” Prodavačka se usmívá, já se zubím ještě víc, jdu se ještě přivonět a pádím domů. Tu zlatou limitovanou krabičku malovátek nikdy nebudu mít. Nemít přítele je někdy opravdu naprd.