Druhý měsíc v Kanadě

Vím sice přesně kolikátý den trávím v Kanadě, ale zážitky mi tady začínají už trochu splývat. Zatímco se mi vaří špagety z dollaramy za $1.25, tak zkusím sepsat mé pocity, dojmy a zážitky. Minulé pondělí jsem byla večer s novýma lidma na “pozorování” super měsíce. No spíš to bylo o tom postát u zapáleného ohně na parkovišti v Bregg Creeku u lesa a pokecat, protože měsíc byl samozřejmě už moc vysoko a už nebyl zajímavý. Bála jsem se medvědů, ale pobíhaly okolo nás jen srnečky. Naštěstí. Bunda mi pořád smrdí ohněm.

V úterý jsme byli na výletě v Banffu. Jen tak na pohodu k Two Jack Lake, na dobrého hambáča za skoro $20! A pak do hotsprings. Fotky řeknou víc jak vyprávění, že jsem se měla opravdu dobře. Sněžilo, tak jsem vám hory moc pofotit nemohla, ale k té atmosféře už mi chyběly jen lyžáky na nohách a svařák v kelímku. Čas tak nějak plynul a já měla v práci čím dál víc day off. V tomto týdnu jsem dostala už třetí den day off, takže jsem se naštvala a začla hledat. Ale nechtělo se mi, fakt nechtělo. A nakonec to dopadlo tak, že jsem v pátek jen tak poslala večer e-mail jako reakci na kijiji.ca inzerát, kde bylo psáno, že hledají fotografa v DT v Calgary. Proč to nezkusit. Poslala jsem svoje fb stránky a svoje website a už to bylo. Do půl hodiny mi napsal mail, ať mu zítra zavolám. Volala jsem a hned jsem šla na editing test. Jak moc rychle dokážu editovat fotky v Photoshopu. No abych pravdu řekla, dostala jsem šíleně nafocenou svatbu. Nechutné fotky, se kterýma nešlo nic moc dělat. A bylo mi řečeno, že na každou fotku mám většinou tak 30 sekund. Really? To jako fakt? Po pár minutách a hodinách strávených přemýšlením nad tímto fotostudiem jsem nepřišla k žádnému závěru. Lidi chtějí to, co tu vidí a co jim je nabídnuto a asi jim to stačí. Kanaďani nejsou moc stylaři jak v evropě. Málokdo. I na ulici potkáš strašně moc škaredých lidí. No a to fotostudio - prostě potřebuji práci a díky mým skills vím, že to nebude práce za minimálku jako jinde v kuchyních apod. Každý den tu je jako na houpačce. Nebo jako na kolotoči s pořádným přetížením. Jeden den se cítíte jako v sedmém nebi, když jste objevili nová místa, zvládli s někým pokecat i o něčem jiném než říct to, jak se máte. Na druhou stranu vás zaskočí, když potom přijdete do práce a řeknou, že není busy day, tak můžu jít domů. A nemáte žádné peníze na to, abyste tu tímto stylem vyžili. Sem tam chodím do Sephory ozkoušet vše, co na sobě zrovna nemám napiplané. Byla jsem na kurzu vaření s esenciálními oleji a dělání raw čokolády a obohatilo mě to o několik slovíček, o nadšení pro vaření a především o to, abych se tu cítila dobře a zkoušela nejíst jen tousťáky a ty plastové sýry, co tu mají nejlevnější ze všech sýrů. Ale stejně vám pak nic jiného nezbyde, protože nemáte jak vydělat na to, abyste tu jedli zdravě a né jen ty nejlevnější tousťáky atp. Ale semtam si udělám radost a za odměnu nebo na utišení nervů si koupím čokoládu nebo něco speciálního. Třeba lilek, řapíkatý celer nebo kešu mlíko. Byla jsem taky v dokonalé čtvrti, kde je to takové napůl hipsterské, byla jsem v obchodě s vinyl deskama, dokonalá stylovka.

Kdybych tu měla přehrávač, už mi to tu vyhrává. Novinky ohledně práce mám takové, že zase hledám. Ve fotostudiu budu bývat zkraje začátku týdne a je to dobře placené - aspoň něco. Zato v restauraci je to čím dál míň busy, to znamená, že mám jen part-time job na pátek, sobotu a neděli a to s tím, že si prý klidně můžu hledat práci jinde. Takže mě čeká zase den u počítače, kdy budu hledat, vyplňovat blbé dotazníky a ztratím svůj slunečný den tím, že prostě budu doma. Nejsem na to moc zvyklá, ale bohužel. Je přesně měsíc do Vánoc a přesně jeden den do black friday. Koupím si asi zimní bundu a taky blesk k foťáku. Protože budu fotit na mikulášské besídce vystrašené u čertů a následně nadšené děti jásající u stromečku a u kokin. Ano, mají tu Mikuláše - protože se jedná o českou školku a školu v Calgary, se kterou uzavřu malou spolupráci, a tím se třeba dostanu do podvědomí dalších lidí. Takže jak říkám, houpačka. Občas se zhoupnete jednou za den, občas i několikrát do hodiny. A kdo na to nemá žaludek, ten to prostě moc nezvládne. Ale já se držím. Vždyť je tu tolik přenádherných věcí a akcí, které chci mít, zažít, prožít a vnímat. Momentálně si vybíráme narozeninovou jarní dovolenou na Hawaii. Nikdy jsem nebyla s plavkama na pláži - i přesto, že jsem docela cestovatelský typ, tak tropické oblasti jsem nikdy neprozkoumala, proto jsem si na takovou dovču našetřila ještě z českých peněz. Ale pevně doufám, že to budu v březnu už moci zaplatit i z těch kanadských. Protože z tadyma jedeš do Mexika nebo na Hawaii nějak za podobné peníze jak u nás kamkoliv ke středozemnímu moři. Mexiko rovná se třeba Chorvatsku nebo Itálii, Hawaii třeba už něco dražšího jako Řecko či tak. Jdu hledat a pak jsem pozvaná od Anny na večeři - kolegyně z fotostudia, která je původně z Kazachstánu. Tak třeba když si postěžuju, budu mít víc práce ve fotostudiu, abych si něco vydělala. Tak čáu!