Skoro měsíc v Kanadě!

DEN 23

Pátek, 11. listopadu 2016

Dnes je Rememberance Day. Vstávám o trošku později, protože to si smím o státním svátku dovolit. Dnes mám jednu jedinou povinnost, sbalit batůžek a vyjet směr k Danči – do bydlení, kde jsem byla prvních 14 dní. Danča s Alexem jedou do Quebecku, tak já mám na starosti kocoura Bůbího, protože je po operaci ocásku. Tak ho až do pondělka budu hlídat a uděláme si pohodlíčko. Neskutečně moc věcí s sebou táhnu. Nezdá se to, ale kvůli tomu, že zítra jdu na akci, kde musím vypadat a dnes jedu na kolo ven a mezitím musím i chodit do práce, věcí přibývá a přibývá. Navíc s sebou táhnu ještě v náručí dýni, protože si ji uvařím přes víkend na tisíc způsobů. Cesta z Westbrooku přes DT až do Canyon Meadows je dlouhá. Proto potkávám a pozoruju hned několik lidí. Dnes je ale spojuje něco společného. Červená „poppy“ na oblečení. Kvítko vlčího máku připomíná všem válečné veterány a dnes je několik doprovodných programů ve městě. Jen já potřebuju oddych od mrakodrapů. Dnes si vyjedu na kole. Cestou v c-trainu mě opět kontrolují revizoři. To není možné! Už zase! A to mi tu všichni tvrdí, jak si vesele jezdili zadarmo. Cestou zkoušíme videohovor s maminkou a Milčou. Zrovna popíjely víno, tak jsem jim u toho ukazovala zdejší okolní krásy nádraží, domů, aut a tak. U Danči si nabíjím mobil a půjčuju kolo. Nevím, jestli to byl dobrý nápad. Ztrácím se v uličkách hned po cestě k doporučenému místu. Glenmore Reservoir. Je to obrovské jezero obehnané několika různými cyklostezkami. Vybírám jednu z nich a jedu. Občas jsem měla problém vůbec jet. Né, že bych nemohla. To jen čučím po okolní krajině a chci vše fotit. Sem tam se tedy zastavím a fotím. Přírodu, ale třeba i jednu rodinku, která krmila malé roztomilé ptáčky. Nemám na výlet ale celý den. Žene mě domluvený sraz se Zuzkou. V půlce cesty už vím, že to určitě nestíhám a budu mít zpoždění. Nedá se. Krajina je tu krásná a výhled na hory ještě krásnější. U této rezervace je nemocnice. Vím proč. Protože když si nemocný člověk sedne na lavičku s tímto výhledem, musí být do druhého dne snad i zdravý! Domů dojedu okolo 3PM, převleču se a ihned jedu zase pryč. Nějak jsem nestihla pojíst a fakt mám hlad. Obrovský. Tak moc velký, že si kupuju ve městě jabko a nějaké sladké pečivo, které měli v obchodě. Se Zuzkou směrujeme čelo k Value Village. Já potřebuju nutně gatě na spaní a mikinu na doma, protože v té MtKinley se mi uplně nechce vařit a umývat nádobí a trávit veškerý svůj čas. Objevujeme tolik nádherných kousků! Zuzka vybírá pár kousků i podle značky, já podle citu. Kousky tam byly fakt pěkné a obě jsme dobře pokoupily. Mám spací plyšové gatě, tričko na spaní za 2,5 dolaru, pozkoušela jsem několik krásných svetrů, ale samozřejmě tu člověk musí přemýšlet dost dobře, co koupí, co je zbytečné a co není. Jenže cit je cit. Proto kupuju černou plyšovou mikinu s nápisem „HUG ME“ za $5!!! Vše co je drazší jak pět doláčů (koláčů, jak by někteří slangově řekli), tak to neberu. To je fakt drahé. Si to spočítej krát 18,5! No nic. Mám strašně velkou radost z té mikiny!! Tu miluju už teď a ještě jsem v ní ani nebyla. Večer je jasný. Odměna za dobrý kup kousků oblečení je další nákup. Mražená pizza, banánovo-čokoládové muffinky a melounový nektar. Na prasáka, film Into the wild a chillout! Takové bylo završení dnešního svátečního dne.

DEN 24

Ráno do práce. Dnes busy day. V práci i po práci. Od Christine dostávám smsku, že na večerní konferenci je samozřejmě „business dresscode“. No a co teď? Mám jedinou možnost – jít v airmaxech. Přemýšlím nad tím celou dobu v práci. Po práci mě ještě napadá Winners. Outlet s levnýma věcma. Jinže nic tam nebylo. Místo toho si fotíme s Nayen divné panenky, Nayen má tu šílenou aplikaci s deformací ksichů, výměnou ksichtů, jakýsi ti psi s vyplazovacím jazykem, no tím bych se někdy chtěla bavit z nudy, opravdu! Takový blbosti! Jela jsem rychle domů. Pouklízela kočičí bobečky, dala Bůbímu napapat, vyměnila vodu, pomazlila se s ním, natočila jsem si vlasy žehličkou a snažila ze sebe udělat co nejvíce reprezentativního člověka. Suché rty, které mě tu trápí od začátku pobytu, přemáznu červenou rtěnkou a jdu. Opravdu na business konferenci v Airmaxech. Cestou potkám před jedním domem seřazené naleštěné motorky jednu vedle druhé a poblíž postávající pyšní chlapi s bílými vlasy v culíku. Hi, how you doin´? Během vteřiny odpovím a přitom pozoruju ty motorky. Já fakt vždycky chtěla řidičák. Je to jeden z mých nesplněných snů. A tak hledím hledím, chlapi mě pochválí, že mi to sluší a jdu dál. Mám rychlý krok, protože pro mobil jsem se musela vracet zpět domů a tím ztratila cca 10 minut času. Jde o to, že když tu člověk nemá auto, docela se nachodí. A to znamená, že když jsem skončila ve 2PM v práci a 4.30PM mám sraz zase v DT jen kousek od práce, máte co dělat, když se mezitím chcete stavit domů se přimalovat, převlct apod. To taky znamená, že když jsem u Danči v části SW víc k jihu a můj domeček je na SW víc k severu, kde jsem si nechala nějaké věci, nemá cenu pro ně ani jezdit a musím se tvářit jako bych je neměla vůbec. Než bych pro to dojela a dovezla to sem, zabralo by mi to od práhu po práh a zpět minimálně 1,5 hodiny čistého času bez výrazného čekání na vlak. No nic. Na 4:30PM jsem stihla najít budovu, kde jsem měla sraz s Christine a jejími kamarády. Po telefonu jsme se skoro nemohly domluvit, protože jsme čekaly každá u jiných schodů, ale nakonec jsme se přece jen našly. Seznamuju se se všema, ale nepamatuju si ani jedno jméno. Nepodstatné. Jdu si s Christine koupit něco na jídlo, holky na nás počkají někde v budově. Nechtěla jsem na burgera do fastfoodu, tak jsme hledaly Subway. A zase jsem v Core nákupním centru. Vykládám Christine o svojem Sephora maratonu. Najednou mě vede do nějakého občerstvení. Beru si veganský wrap, zdejší kluk mi nabízí, zda chci eggs k wrapu. Hlasitým NE řveme já i Christine. Posléze jsme mu předaly info, že pracuju v kuchyni, kde připravuju spoustu vajíček denně. Pochopil a smál se. Slečna u pokladny je z Taiwanu, je tu na 1 rok přes working holiday stejně jako já. Prý nabírají a manažerka bude k dostižení v pondělí. Tak tam přijdu. Musím vymyslet nějaké své resumé, aby mě vzali. Konečně nějaké stylové zdravé občerstvení! A teď ten pravý zážitek velkého kanadského projevu! Před konferencí jsme se s holkama najedly, pokecaly, největší radost mi dělalo to, že jsem v angličtině dokonce už vtipkovala. No fakt, holky se smály! A ještě mě chválily, že náhodou mluvím dobře. Což já si nemyslím, ale je pravda, že postupně jak používám angličtinu víc a víc, nemusím ty slova hledat tak daleko v hlavě. No a teď už vážné ta konference! Grow up business začala a šíleně rychle mluvící přednášející mě trochu znepokojil. Vtípkoval, všeci mu odpovídali a já nepobírala ani každé druhé slovo. Postupně si na tu rychlou mluvu ale člověk zvykne a začíná rozumět. Né vše, ale rozumím, o čem mluví. Což bylo hlavní. To bych nikdy netušila, kolik lidí si v tom frčí. Bylo to opravdu jak z amerického filmu. Jeden ze sebe dělal šaška a ostatní mu přitakávali a častokrát tleskali, jásali, vstávali jako mexická vlna na stadioně jakéhokoliv sportovního zápasu. Bylo to opravdu interesting. Po hodinu a půl dlouhé přednášce o penězích, životě, dětech, vzdělávání se a zdokonalování sebe sama, jsem se přistihla, že během toho taky přemýšlím nad danou společností, která se tu právě dnes sešla. Představ si být ptákem vidícím černobíle, který lítá nad davem sedícím v celé zasedačce. A barevně vidí pouze ty, co jsou třeba z česka – tím myslím samozřejmě sebe. A určitě tam byl někdo další podobně nepřítomně jako já. Ta jedna barevná tečka v celém davu šedých kravaťáků. S Christine jsme se moc nerozloučily, protože odcházela dřív a já tam zůstala ještě s její kamarádkou, jejíž jmého nevím samozřejmě do teď. O půl 10 jsem c-trainem vyrazila domů, sepsala pár zážitků a šla spát. Ráno do práce. Jsem ráda, že mám další nové kanadské zážitky v angličtině!

DEN 25

Neděle. Vstávám do práce. Bylo busy a dostali jsme nějaký malý tips na to kolik bylo lidí. V práci jsem si nechala nabíječku, proto jsem se ještě vracela. V c-trainu mě vedle sebe pustil k sezení jeden pán. Červená károvaná bunda, jeden zub chyběl. No jmenoval se něco na K a sbalila jsem ho. Fakt. Chtěl po mně číslo. Jeho rodina je původně z Německa prý. Chválil mi angličtinu, což mě potěšilo. Angličtinu mi chválí víc lidí, ale jen pro utěšení, protože já si v každé větě najdu hned několik chyb. Člověk musí hlavně mluvit. Schválně mu dávám špatné číslo. Neví o tom. U Danči jsem si vyzvedla kolo a skrz Fish Creek (park za barákem) jsem jela omrknout matračku zadarmo. Chci ji. Po konzultaci zjišťuju, že je to zbytečné brát, i když je to zadarmo. Projížďka na kole to byla ale pěkná. A našla jsem další místa k focení dětí a rodinek na vánoční focení. Tady bych fotila exteriérově vánočně uplně stoprocentně. Nádherné místo. Malé jehličnaté stromečky, a suchá žlutá tráva. Nádhera. Někoho třeba na focení tady přemluvím. Tyjo, tak do večera času dost, proto začnu porcovat dýni a vymýšlím recepty s ničeho. Grilovaná dýně v troubě, ovesné placičky s dýní. Ty jsem spálila a následne vyhodila. Zahleděla jsem se totiž na timelapse videa na vimeo.com. Pak jsem sledovala nějaké art videa o různých profesích, zajímavostech, projektech. A pak na cestování. Taková skvělá domácí pohodička, kterou jsem doma nezažila tak 3 roky.

DEN 26

Vstávám a jedu do DT zavézt do dirt belly životopis. To je ten food, ve kterém jsem byla s Christine na jídlo. Hned jsem jela zase zpátky. Dnes jedu večer omrknout za Calgary supermoon. Proto u Danči udělám ze zbytku dýně dýňovou polívku a jedu se přestěhovat zase směr domů. Tam, kde spím na gauči. Neutáhnu vše, takže si něco nechávám u Danči. Nezdá se to, ale člověk, když tu chce přejet z jižnější části SW (čti south-west) na severnější část SW, trvá to třeba i hodinu. Večer jsem si koupila Plzeň v plechovce a už jsme se ohřívali na parkovišti Bregg Creeku za Calgary u lesa. Fotím, půjčuju si stativ na hvězdičky, škoda, že jsem zapomněla dálkový ovladač. Tak na příští hvězdičky už je vezmu. Okolo nás pobíhají sem tam srnečky. Znám další lidi. A sešli jsme se u ohně všichni, kteří jedeme zítra na výlet do Banffu.

DEN 27

Jedeme na výlet! Do Banffu! Čtyři baby a jeden chlap. Na pohodičku. Dnes jsem byla poprvé v hotsprings, viděli jsme elka, pofotili, krásně nám sněžilo, měla jsem svůj první kanadský hamburger, zákuseček. Den na jedničku. Víc o něm řeknou ale fotky.

DEN 28

Jdu do práce

Banff, hotsprings

Snímek obrazovky 2017-01-04 v 21.20.10

30

2

23

24

16

13

8

12

1

3

4

7cb