DEN 9-12

DEN 9

Vstávám dřív než vždycky. Sněží! Nachystám se a jedu směr Chinook k operátorovi. Slečna odblokuje heslo, zadávám nové a už vše funguje. Nezapomínám se navonět v Sephora a protože jsem si poslechla ve voicemailu, že mám interwiev v 1PM, mám ještě dost času. Jdu si ovonět všechny mýdélka a krémy v Lush, slečna mi chválí můj outfit, tak mě to těší, protože si tu připadnu jak prostý turista na výletě. Jedu směr downtown a v outletu Winners se držím, abych nenakoupila vše krásné a potřebné, co jsem tam našla. Našla jsem si tam ale kotníkové boty na hike, tak přemýšlím, jestli to koupit nebo ne. V 1PM interwiev. Čekám. Pan manažer Tibor je z Maďarska, bratranec pracuje v Brně a umí i nějaké slovo česky. „Dobže“ A dál si prý nemohl vzpomnět. Slíbila jsem, že umím dělat skvělé snídaně, ptám se, jestli byl někdy v česku a je to jasné. Začínám part-time, beru každou práci, která mi přijde pod ruku. Tak zítra v 9. Všem se chlubím. Jedu domů a vařím si těstoviny – stále ty z domu, s rajčetem a vajíčkem. Zadívám se na Cimrmana a probírám se návodem na foťák. Večer se vykrajuje Halloweenská dýně a já odpočívám. Dobrou noc, zítra poprvé do práce.

DEN 10

Vstávám s budíkem! Poprvé vstávám do práce. A v sobotu! Jdu na devátou, ale i přesto vstávám už o půl 8, abych stihla dojet na čas. Samozřejmě jsem v Downtownu dřív, než bych musela. Je půl 9 a nechce se mi chodit do práce první den s půlhodinovým předstihem. Chce se mi čůrat. Né že by to byla důležitá informace, ale proto jsem mířila směr McCafé. Tam mi paní chválí boty. Zase mě to potěšilo! Proto jsem to sem musela napsat. Připadnu si tady moc obyčejná, a přesto mě každý den někdo překvapí pochvalou. Do práce přijdu tak nějak načas. Seznamuju se se svou kolegyní Nashya nebo jak je její jméno. Prostě korejka Nana. Jméno zjistím později. Je jí 25 roků a je z Jižní Koreje. Bydlí tady od března a má taky work permit na rok. Její angličtině se super přízvkem sem tam nerozumím, ale o to bude větší zábava. Pracuju v kuchyni. První chystám do mističek ovoce, které dáváme k několika druhům snídaní. Zatím jsem tu jen na part-time zezačátku, později se to prý změní, tak doufám. Hledat práci ale budu pro jistotu i dál. Nana mi ukazuje jak se co připravuje, jak vypadá vajíčko připravené soft, medium, hard, sunny side (volské oko), nevěřila bych, kolik druhů názvů je pro různé přípravy jednoho vejce. Samozřejmě mi to vše půjde. Na sobě mám ten bílý hábit s dvěma řadama knoflíků, zástěru a síťku ve vlasech. Zapomněla jsem gumičku a jakoukoliv sponku. V této kuchyni se vaří uplně jinak než u vás doma. Po čase přestávám být tolik opatrná a vajíčka utírám do zástěry, vlastně i holandskou omáčku, cokoliv mastného, cokoliv tekutého... Při přípravě omelety mi střelí kus mastného vajica vedle Airmaxek, které jsem si před odletem pečlivě kartáčkem a pracím práškem čistila. Uf. Těsně. Nana se mi omlouvá, samozřejmě je to vcajku,vpohodě. A v hlavě už mi jela představa nových botů do práce. Docela jsem se rychle učila. Až na to, že když jsem rozbíjela předpředposlední vajíčko celkem ze tří plat do kýble, tak mi tam spadla skořápka. Už jsme ji nevylovily. Odpracovala jsem si 4,5 hodiny a šla jsem domů. Teda ještě do Winners. Je to outlet, kde mají všechny různé známé značky oblečení. Koupila jsem si tady nové pohorky o 50% levněji než na internetu, koupila jsem si zároveň i sportovní tenisky na cvičení, protože tu fakt budu sportovat. S Nanou jsme prošly ještě pár regálů s oblečením a už jsme raději šly. Nana mi chválí kabát a boty. Docela to potěší slyšet to až několikrát denně ☺ Vydělávám první den na part-time a už utrácím. Dostaly jsme 10CAD dýžka, na to jsem nebyla připravená, tak mě to potěšilo. Nana mě doprovází na c-train a tady se naše cesty rozchází. Tak zítra! Loučíme se a už jedu směr domů. K Danči. S lístkem. Jo a v Chinooku jsem se zastavila na jednu dávku parfému do dekoltu a další dvě dávky pro zápěstí. Našla jsem nějaký levný obchod s oblečením. Zkouším si boty do práce. Obyčejné levné černé pláťáky. A zateplené legíny za 8CAD. Neber to! Zkouším si ještě takovou tu skvělou klasickou kostkovanou kanada-košili. Jako šla by, ale až budu pořádně vydělávat. A navíc mi lístek neplatí na celý den, ale jen na 90 minut. Tak už fakt jedu domů. V c-trainu zkouším volat se Žandou přes messenger. Jde to! Pecka! A dat to taky moc nežere. Odpoledne jdu s Dančou a Alexem na procházku ve Fishcreeku. Danča mi chválí kabát. Vidíme srnečky na kopci za zahrádkama lidí. A jeleny přímo na jejich zahradě. Krásné! Cestou fotím nějakou tu přírodu a sním o tom bydlet tady a denně sem chodit fotit děti, rodinky, těhulky, krásné páry a prostě všechny. Tu přírodu, kterou hledám v česku, mám tady jako na dlani. Nádhera. Vracíme se, navečeřím se, dám sprchu a zase spát. Ty dny tu strašně rychle utíkají. Zítra je neděle a jdu zase do práce.

DEN 11

Do práce vstávám tak, abych přijela na čas. Nebudu tam přece zase půl hodiny lelkovat. Docela dobrý kup byl ten můj kabát. Jak mi to všichni chválí, tak jsem získala další kontakt. Ta slečna co mi chválila kabát na ulici a pak mi dala vizitku, tak ta mi dnes odepsala, jestli zajdeme někdy na kafe, že mi gratuluje k práci a až budu mít čas, ať se ozvu. V práci je tuto neděli šrumec. Sooo busy! Nana připravila dvě jídla jinak, než bylo přání zákazníků, tak se to vyhodilo! VYHODILO! Příště zavelím dřív, že si to vezmu domů. Taková škoda borůvkových lívanců a sandwičů s uzeným lososem. Achjo. V práci jak to bylo busy, tak to mělo rychlý spád. Furt se něco dělo a po 5,5 hodinové práci jsme se zase rozloučili. Baví mě vařit, takže doufám, že mě to jen tak neomrzí. Dnes jsem si mohla opět uvařit oběd dle své libosti. Je to taková odměna vybrat si a uvařit si co chci. Když si to uvaříte v restauraci sami, tak vám to chutná, jako by to připavil někdo jiný. A to dobře víte, že fakt chutná. Včera jsem si dělala vajíčkovou omeletu plněnou sýrem a slaninou, k tomu hashbrowns a zeleninka, dnes od každého trošku, vaječinu a toust. Bylo to náročné, pouklízeli jsme kuchyň a s Nanou jsme se opět rozloučily u c-trainu. Tentokrát volám se Žandou přes messenger znova a skoro celou cestu domů. Zakecám se, kašlu na parfumérku v Chinooku a jedu až domů. V Canyon Meadows, mé konečné stanici zjišťuju, že jsem ráno vzala Danči z domu banán a že nemám co jíst, tak jedu zpět o dvě zastávky do obchodu. Ještě že ten lístek platí těch 90 minut! Kupuju si nějaké potřebné věci, svůj první šusťák, bílý jogurt, banány, rajčata. To nejnutnější. Dostala jsem sice zase 11CAD dýžka, ale to neznamená, že jsem bohatá. Nakoupeno. Doma nikdo není, venku je nádherně, svítí sluníčko, tak jdu s foťákem zase do Fishcreeku. Nádhera. Fotím západ sluníčka za horama a později večer si tu fotku dám jako úvodní na facebook. Velmi důležité rozhodnutí zda to tam dat či ne. Jsem jakási unavená a jdu brzo spát. Zítra jdu do práce zase.

DEN 12

Do práce jsem se nachystala během 20 minut a do práce přijela za 3 minuty 9. Jako hodinky! Dnes jsem tu bez Nany, tak mám trochu obavy. Mám přichystat opět ovoce, ale je tu jen meloun a nic jiného. V restauraci ticho, prázdno, a tak mi dokonce šéf říká, že si můžu sednout k nějakému stolku a čekat, protože nebylo co dělat. Vše jsem pokrájela, nachystala, uklidila, vyčistila. Jsem na facebooku a píšu si s nejbližšíma. Po 4,5 hodinové „práci“ si můžu uvařit svůj oběd. Zelené cosi salátového byl základ. Na to mnou čerstvě připravený listový špenát, kousky kuřecího masa, hashbrowns, rajčátka, zelenina, bylinková zálivka a sýr Brie nakonec. Výborné gurmánské jídlo ode mě pro mě. Odcházím s dýžkem 3CAD. Zítra i pozítří mám day off. Stavuju se do Safeway s hroznou chutí na něco dobrého. Dnes jsem snědla celou Toblerone čokoládu. Koupila jsem si ještě mango v akci za 2CAD. Doma jsem sesbírala oprané prádlo z věšáku a začla si chystat kufr do nového bydlení. Dnes jsem u Danči a Alexe naposledy. Stěhuju se do bydlení, kde budu měsíc.