Začátek druhého týdne.

Dnes vstávám konečně trošku rozumně. Ráno mě vítá Boobie, kocour. Nebo taky Bobík.

Dám si ovesnou kaši, vyplňuju opět nějaké přihlášky na práci přes internet, ale brzo už si dávám sprchu a zamaskovávám make-upem svůj opar a červenou rtěnkou si natřu rty tak, aby ten makeup nepoutal tolik pozornost. V ruce složka s několika životopisy a už se vydávám směrem do Downtownu. Nesmím opomenout, že si dnes musím koupit sluneční brýle, vím, že najdu H&M v Chinooku, tam ale mají jediné poslední brýle, které bych brala. Jsou křivé. Jdu do SportChec a vybírám si ty nej. Stály sice 30CAD, ale mají pravé dřevěné nožičky a dobrý UV filtr. Teda doufám. Tady v Calgary svítí strašně moc sluníčko. I v zimě. Sluneční město. V obchoďáku směr c-train se opět zastavím v Sephora. Zkusila bych si i nějakou rtěnku, ale s oparama tam nebudu běhat, tak jsem se opět jen navoněla. V Downtownu jsem vystoupila hned na první zastávce. Minule jsem nedošla hlavní ulici 8Avenue až do konce, takže dnes doplním zbytek restaurací, kde jsem ještě nebyla. Sem tam se rozhoduji, jestli tam vůbec jít, ale chci přece práci a za těch pár vět mi to stojí zajít pěkně do každého vchodu, kde vaří. Častokrát jsou až neuvěřitelně příjemní! 8Ave zdolána, zkouším jiné uličky. Zajdu do pivovaru, do restaurace, do nějaké speciální fish restaurace.. no všude.

Cestou k mému vysněnému cíli jsem šla uličkou, když mě zrovna slečna oslovila se slovy, že mám krásný kabát a kde jsem ho koupila. S úsměvem jí říkám, že je až z česka, že tak daleko pro něj asi nepojede. Tak jsme se na minutku daly do řeči, ptala jsem se, kam mám zajít zkusit zažádat o práci, ale protože už svítil bílý panďulák na semaforu, že může jít, tak docela pospíchala. Vrazila mi do ruky svou krásnou vizitku. Ta slečna bude umělecky založená. Hned zítra si ji najdu a napíšu e-mail.

Už jsem na 11Ave, kde mám ten hlavní úkol dnešního dne. Koupit si nového kamaráda. Ano, koupit. Canon 5D Mark III.

I s nějakým tím objektivem vhodným pro cestování, taky s paměťovou kartou. Nezdá se to, ale nákup těchto drahých věcí byly pro mě docela nervy. Takže v obchodě jsem ze sebe nemohla vydat skoro hlásku. Pak jsem se začla smát a znovu začla slovy: „So…“ Foťák jsem měla odložený v obchodě na mé jméno, protože platba kartou nebyla možná. V e-shopu berou jen Visa debit card nebo jakoukoliv jinou kreditku. Já mám MasterCard debit a problém byl na světě. Se slečnou jsme nakonec kalkulovaly o kolik moc je u nás fototechnika dražší, který objektiv si k tělu vyberu a taky jsem předem upozorňovala, že nevím, zda mi to karta vůbec vezme. Approved! Výborně! Jásala jsem i já i slečna. Byla původem z Rumunska, její rodiče se do Kanady přistěhovali v roce 1996. Do Camera Store se ještě vrátím časem pro další objektiv. Možná pro dva. Případně ještě pro něco. Když jsem v ruce držela dvě červené tašky, v jedné tělo, v druhé objektiv, nosila jsem minimálně 10 minut největší úsměv na světě.

V Safeway jsem si koupila samé dobrůtky na oslavu, že mi karta vzala platbu. Koupila jsem si porcovaný meloun v krabičce, k obědu sandwich a taky žvýkačky. Potom jsem chodila ještě chvíli po downtownu a hledala podniky, kam dát ještě životopisy. Zmeškala na přechodu zelenou. Tedy né zelenou, ale opět toho bílého panďuláka. Pán v autě se mi smál. Pěkný pán v pěkném autě se mi smál. Poznámka pro mamku a Jirku – nestihla jsem si všimnout hodinek, tak asi nic. Tak jsem tedy přešla přes přechod směrem k hotelu, kam jsem dala další životopis. Jeden z posledních vytištěných životopisů předán a jeden z mých prvních kanadských hovorů zmeškán. Doprčic. Zůstal mi v mobilu voicemail (hlasová schránka). Jenže jak se k tomu dostat, když ten automat v telefonu mluví tak strašně rychle? Chce to po mě heslo, to jsem zadala špatné. Nevím heslo sakra! Jdu k operátorovi a paní mi vysvětlí, že to můžu udělat jedině přes internet přes self serve. Dám si žvýkačku a zjišťuji, že to byla moje chyba. Pásková žvýkačka je obrovsky velká, příště si ji naporcuju na třetiny. Taky v Kanadě je vše veliké, i jedna porce žvýkačky. Večer zkouším najít a předělat heslo na hlasovou schránku a stránka nefunguje. To znamená, že zítra vstávám co nejdřív, abych mohla co nejdříve zjistit, co mi tam někdo nechal. Podle čísla jsem na googlu našla, že je to jeden z podniků, kam jsem nesla životopis. Yes, doufám v to nejlepší! Rozbalím foťák, objektiv, novou paměťovou kartu. Jsem spokojená už teď s koupí. A to jsem vyfotila jen jednu fotku.

Jedeme nakupovat do Superstore. Brambůrky Lays tu mají v takovém velkém balení, které by vystačilo snad pro 30 lidí. A nejen brambůrky. Opět se budu opakovat, vše je tu veliké. Kupuju obrovský jogurt Activia, pytel ovesných vloček a nepřipadne mi, že by tady bylo až tak moc draho. Teda když nemám žádný příjem, tak je to samozřejmě nic moc.