Třetí den tady, to se slaví výletem do hor.

Vstáváme brzo, protože v 8 musíme být na zastávce vzdálené vlakem 35 minut. Zjistili jsme, že revizoři chodí i ve vlacích. I v sobotu ráno. Doprdele. Lístky jsme nestihli jakože najít, hledáme, musíme vystupovat a revizor vystupuje s náma. Dáváme své pasy ke kontrole. Vidí naše víza. Opět chci zopakovat včerejší situaci s revizorem, že jsem tu pouze 3 dny! Naštěstí se sám zeptá ještě než to vyslovím. Jak dlouho tu jste? 3 dny!!! Ta věta nás opět zachraňuje. Ptá se nás, zda známe zdejší systém dopravy, říkám, že je to free z downtownu, Honza říká, že neví. Číslo tři už mne jednou zachránilo, teď nás musí chránit oba. Povedlo se. Začne nám vysvětlovat, že dowtown je free a na delší cestu mimo něj si musíme koupit lístek. Na větu „Do you know…“ a pak už je jedno jak věta pokračuje..automaticky oba sehraně říkáme NO. Jen blbec by nevěděl jak koupit lístek na c-train. Revizor nám ukazuje automat, mačká tlačítka pro nákup jízdenky, ukazuje jak koupit hromadnou nebo jednu dospěláckou. Je těžké schovat výraz obrovského smíchu na výraz „ano, teď už to chápu“. Jsme na zastávce, na které jsme chtěli vystoupit, to znamená, že jsme nemuseli žádnou další jízdenku kupovat. Tedy večer už jo, je docela risk jet zase na černo, když chytnu revizora 2x ze tří dnů v Calgary. Na parkovišti chvilku čekáme, zjišťuju jak ty data v mobilu rozjet a vypadá to, že budu muset znovu na pobočku operátora.

Už nás vyzvedává Martin s Barčou, se kterýma prokecáme celý den. Jedeme směrem do Kananaskis. To jsou hory blízko Calgary, kde není tolik turistický ruch jako jinde. Peter Lougheed Provincial Park nás vítá. Vidíme nějaké srnečky po cestě, chipmunky ze dva v dálce, nádhernou, vlastně přenádhernou přírodu. Přesně tu, která ti bere dech! Tohle chceš sdílet se svými nejbližšími... Na stejném výletu jsem byla i před dvěma roky s bráchou, Silvinkou a Slovákama. Ale poznávám to až po čase. Taky je tu o dost víc sněhu než před dvěma roky. Boty mám nízké, ale nepromokly mi v tom sněhu vůbec. Už jsem je párkrát ve sněhu ozkoušela, tak jsem byla ráda, že jim můžu opět věřit. Buď mám štěstí nebo štěstí. Ty boty byly ultralevné a jak slouží! Dostali jsme od Martina a Barči cenné rady do celého roku co nás tu čeká. Pro někoho je to možná pořád zvláštní jet na výlet s někým cizím, ale já to mám nejradši. Vždy se dozvíš něco nového. Od toho, čím se lidi baví a o co se zajímají až po to, jak vznikl název Kanada nebo jak žijí indiáni. Cestou zpět jsme to vzali přes Canmore, trochu se zasnili, jak by se žilo v horském středisku mezi těmi horami. No nádherně! V tento den jsem si zřídila skype účet a první videohovor byl do Anglie. Maminka mi konečně odepsala, že žije.