Den druhý, úřadovací.

Zase jsem v noci nespala a usnula nad ránem.

Vyřizovat zbytek nedořešených věcí vyrážíme skoro v 11 hodin. Dnes musím zařídit telefon, health care, dvoje bydlení, koupit první jídlo ve Walmartu na sobotní výlet. Na skoro všudypřítomný smrad z trávy jsem si zvykla. Lidem, kteří chodí v tričku a žabkách, se divím pořád.

Už mám telefon! Číslo jsem si mohla vybrat, proto se mi i hned z kraje dobře pamatuje. 587-586-2774. Smskovat zadarmo můžu i do ČR. Cestou k prvnímu bytu, kde bych chtěla bydlet bylo opět slunečno. Byt nebyl špatný, neobydlený, zadarmo je i sauna, bazén a fitko. Jenže za poplatky je pračka, sušička, parkování auta, další peníze navíc jsou za elektřinu. Mířím dál. Na health care opět trošku zabloudíme, ale už trhám lístek stejný, jak měl Mr. Bean při čekání v nemocnici a čekám taky. Neštípu nikoho do zadku, ale čekám vytrvale. Opět je tu ten problém adresy, kterou stále nemám. Začarovaný kruh úředních věcí je snad všude. Ve Walmartu nakoupíme a pak jedem každý svým směrem.

Jedu c-trainem mrknout na bydlení. Cestou zkouším svá mobilní data, místo toho, aby se to rozjelo, tak se mi celý mobil hodil do čínského jazyka. Tak mám na celou cestu vystaráno o zábavu jak předělat celý mobil do angličtiny. Opět jedu načerno. Prý tu nikdy nekontrolují lístky. A když jo, tak je hned zbystřím a budu vědět, že nemám vysedat, protože stojí u východu, nikoliv přímo ve vlaku. Jo okey.

Horší je to, když je zastávka, kde jsou schody nahoru. A ještě k tomu si vyberete eskalátory, dlooouhé eskalátory a celou dobu musíte hledět jinam, abyste neupřeli zrak na ty security chlapy. Protože by bylo jasné, že lístek musím hledat už na těch schodech. Až vyjedu nahoru, usmívám se o106, tady se totiž nikdo nemračí. Pořád se směju a jdu směrem k tomu hezčímu securiťákovi. Chce po mně lístek. Okey, musím ho ale najít, nevím, kam jsem ho dala a jsem tu teprve 3 dny! Vytahuju vědomky oranžový lístek z londýnského vlaku a překvapeným hlasem ze sebe vydávám: Jé, to je z Londýna…sorry. Pan šikovný securiťák se ptá z kama jsem. Odpovím, usměju se, začnu hledat dál. Ok, jděte, příště ho najdete a ukážete. Cestou domů (tam, kde bydlím) jsem jela zas načerno. V té situaci jsem lhala i v tom, že jsem tu tři dny, vlastně jsem tu jen dva. Bydlení se mi moc líbilo, i když to byl jen basement. Tak uvidíme, jak se to vyvrbí a třeba tu budu bydlet. Cestou domů se spolu baví dva pánové. Baví se o svých nezodpovědných dospělých dětech. Jeden pán vystoupí a druhý začne mluvit na mě. Trošku zase znervózním, ale naštěstí docela zase rozumím. Jen si musím zapsat slovíčko do svých poznámek, protože jsem si opravdu nemohla vzpomenout, co znamená. Reliable – spolehlivý. Večer jsem nachystala nějaké ty svačinky na zítra. Pojedeme na výlet!